Brooks Cascadia 19 jako chodecká bota?

Jako novinku jsme letos do sortimentu Nalehko zařadili boty Brooks Cascadia 19. Brooks Cascadia 19 je legendární trailovou běžeckou botou, která se se svými 19 vývojovými řadami účastnila všeho podstatného ve vývoji trailového běhání a dálkového chození za posledních dvacet let. A jelikož se jedná o takovou legendu, nebude na škodu si ji trochu představit.

Pro někoho, kdo je na našich stránkách poprvé nebo s chůzí na delší vzdálenosti teprve začíná, bych připomněl, že na dálkové chození ale i na jakoukoliv kratší turistiku obecně v Nalehko preferujeme trailové běžecké boty. Rozhodně se nejedná o jediné správné obutí do přírody a je spousta situací, kdy jsou potřeba boty jiné. Pro mě osobně jsou však pro chůzi a běh běžecké boty nejpreferovanější a nejčastěji používanou variantou.

Běžecké boty na turistiku?

Hlavní výhodu běžeckých bot spatřuji v nižší hmotnosti a ve větším pohodlí. Mezi dálkovými chodci po celém světě je oblíbené rčení pět ku jedné. To říká něco v tom smyslu, že každých 100 gramů hmotnosti navíc na nohou odpovídá 500 gramům těžšího batohu na zádech. Pokud máte tedy boty těžší o 400 gramů, je to jako byste měli v batohu o 2 kg větší zátěž. Řada interpretací na internetu toto tvrzení zpochybňuje a vyvrací a poukazuje na výrazné proměny zmíněných čísel v závislosti na rychlosti pohybu nebo tuhosti materiálu boty. A ty námitky nezní úplně špatně. Daný poměr pět ku jedné by platil spíše pro běh a čím nižší rychlost pohybu tím nižší i poměr. Při rychlosti pohybu 4 km/h by 100 gramům více na nohou odpovídalo už pouze 200 gramů více na zádech. I při tomto nižším poměru však zůstává lehčí bota výhodou a v přeneseném slova smyslu znamená menší zátěž na zádech.

Větší pohodlí bude u běžeckých bot souviset s větší měkkostí použitých materiálů. S touto skutečností budou souviset jiné studie, podle nichž pouze 60-70% vyššího výdaje energie v těžkých botách je dáno vyšší hmotností boty. Zbylé procento výdaje energie by odpovídalo jiným faktorům, jako je například tuhost nebo tvrdost materiálu. Jinými slovy, pro pohyb v měkkých botách je potřeba vynaložit méně energie při natahování tkaniny a při tlumení dopadu než v tuhých a tvrdých botách. Proto třeba lehké kotníkové boty jako Altra Timp 5 Hiker GTX budou mít k trailovým běžeckým botám mnohem blíže, než k těžším kotníkovým botám. Ať už vyjdou čísla ve všemožných studiích jakkoliv, základní tvrzení, že v lehčích a měkčích botách člověk spotřebuje méně energie než v tuhých a těžkých, se zdá být platné.

Podpora kotníku bude dalším jablkem sváru mezi zastánci kotníkových a běžeckých bot. Jedni budou tvrdit, že je nutné, aby byl kotník podpořen botou, jinak hrozí jeho vyvrtnutí v náročném terénu. Druzí budou tvrdit, že podpora není nutná, jelikož bez podpory se vazy, šlachy i svaly samy zpevní. Jaká je tedy ta opravdová pravda? Nevím. Osobně se řadím do druhého tábora. V běžeckých botách jsem prochodil a proběhal spoustu technicky náročného terénu na cestách i mimo ně ve výškách od 100 do 4000 m n. m. a kotník jsem si nezvrtnul. Kde jsem si ho naposledy zvrtnul byla rovná asfaltová cesta v městském parku.

Větší prodyšnost a rychlejší schnutí považuji za další výhodu lehkých běžeckých bot. To je asi jeden z důvodů, proč v Nalehko nenabízíme nízké běžecké boty s membránou. Membrána v botách se postará o jejich horší prodyšnost a vedle toho ne vždy ochrání nohu před vlhkostí. Modelová situace na dálkovém treku je ta, když musíte za dopoledne několikrát překonávat vodní toky po kolena nebo výš ve vodě. Bota jde pod vodu a stejně do ní nateče vrchem. A takhle se to opakuje několikrát denně, spoustu dní v týdnu. Bota bez membrány uschne rychleji a místo membrány v botě používáme k ochraně před vlhkostí nepromokavé ponožky.

Vše výše zmíněné bude samozřejmě záviset i na hmotnosti batohu na zádech. Za posledních 10 let jsem neměl batoh, který by byl těžší než 16 kg a většinou se pohybuji s batohem do 10 kg se vším. Nevím, jaké to je, pohybovat se v běžeckých botách dlouhodobě s batohem nad 20 kg, ale tomu se snaží myšlenka Nalehko vyhnout. Taková hmotnost už bude samozřejmě narážet na limity běžeckých bot stejně jako na ně narazí například u lezení ledopádů s mačkami na nohách. Na tuto činnost už budou mít běžecké boty k ideálu daleko. Ale to už je forma pohybu, kterou neřadím mezi chůzi či běh.

Jak to tedy s běžeckými botami pro dálkové přechody? Existují spokojení lidé, kteří přešli PCT v běžeckých botách? Ano. Existují spokojení lidé, kteří přešli PCT v těžkých pohorkách? Ano. Jsou tu neprůstřelné argumenty pro univerzální použití jedné nebo druhé možnosti? Ne. Přikláním se já osobně k jedné z alternativ? Ano. Jakou jednu správnou alternativu by měl zvolit konkrétní jedinec, který se chystá začít s dálkovým putováním? Nevím. Moje oblíbená odpověď by zněla – to záleží. Nejspíš bych doporučil toto: Začněte chodit různé vzdálenosti v různém terénu, při různé zátěži a v různém tempu, zvažte při tom své osobní predispozice, pocity, cíle a nekonečné množství dalších proměnných a při tom všem střídejte různé typy obuvi. A ty které vám sednou nejlépe, ty používejte.

Brooks Cascadia 19

Po troše teoretických úvah je čas podívat se přímo na Brooks Cascadia 19. Boty jsem měl možnost otestovat v posledních osmi měsících, kdy jsem v nich byl v pohybu jak chůzí tak během dohromady přibližně 800 km. Terén představovala hlavně Česká republika v období od léta do zimy, ale boty jsem vyzkoušel i v Alpách při výletě v Lichtenštejnsku. Většinu podkladu tak tvořily lesní a polní cesty, šotoliny či asfalt, mnohokrát jsem v botách byl i mimo jakékoliv cesty vůbec.

Do současného chodeckého trendu široké, širší nebo dokonce co nejširší špičky a nikdy nekončícího prostoru kolem prstů Brooks Cascadia 19 úplně nezapadají. Jednoduše řečeno jsou trochu užší. Pokud někdo hledá maximální šířku v prstové části, bude lepší, když sáhne po značce Altra nebo Topo. Nicméně to, že jsou trochu užší neznamená, že jsou úzké. Úzké jsou v porovnání se současným trendem extra širokých bot. Před šesti lety by se řadily mezi spíše ty širší střihy.

Jestliže se v šířce špičky drží Brooks Cascadia 19 při zemi, to samé se nedá říct u výšky tlumení. Mezipodešev DNA LOFT v3 má pod patou výšku tlumení 35 mm a pod špičkou 29 mm. A právě tento údaj je pro mě při chůzi důležitější než šířka špičky. Jelikož chodím celkem agresivně přes patu, potřebuji hodně tlumení. A to rozhodně Brooks Cascadia 19 nabízí. Když se k tomu přidá i slušná šířka podrážky pod patou, dostáváme se nejenom k vysokému pohodlí, ale i k výborné stabilitě. Té dopomáhá i čtyřmilimetrový vzorek, který dokáže zabrat v jakémkoliv terénu a obstojně si vede i na kluzkém kameni nebo v blátě. Bota tak drží ve většině terénu, s nímž se na dálkových trailech můžete potkat. V Brooksech možná nepřečtete při sprintu ve skalách povrch tak dobře jako s minimalistickým tlumením, ale na každodenní vysoké porce chodeckých kilometrů jsou jako dělané.

Velké tlumení i dostatek materiálu vytvářejí z Brooks Cascadia 19 na první pohled docela mohutnou botu, ale díky použití lehkých materiálů se nakonec výrobce dostal k hmotnosti 305 gramů na botu. To není u objemové dálkové boty vůbec špatné a dané kategorii to celkem odpovídá.

Drop je u Cascadií 6 mm, který považuji za ideální pro kohokoliv, kdo začíná s dálkovým chozením. Vyhne se tak pocitu „padání dozadu“, který se může objevit u nulového dropu stejně tak jako se vyhne možným bolestem při rychlém přechodu na nulový drop. Já osobně jsem zůstal u bot s dropem mezi 3 a 6 mm. Kdo nulový drop vyžaduje nebo k němu má např. díky barefoot botám blízko, sáhne nejspíš raději po Altrách nebo třeba Topo Pursuit 3. Drop je také jeden z aspektů, o kterém se v běžecké i chodecké komunitě vedou nekonečné diskuze a závěr je opět nejednoznačný. Takže platí již výše zmíněné. Choďte různou kilometráž v různém terénu s různým dropem a sledujte, jaká výška dropu sedí vašemu stylu chůze. Tu, která vám sedne nejlépe, tu používejte.

Někdy se objevují dotazy na prodyšnost boty a zde můžu říct, že jsem u Brooks Cascadia 19 nezaznamenal ani výrazně horší, ani výrazně lepší prodyšnost než u jiných běžeckých bot bez membrány. Boty bez membrány jsou prodyšné a rychle schnou, to samozřejmě neznamená, že se v nich noha nezpotí vůbec. Při trailech v teplotách nad 30°C se mi nohy potily, ale pořád to byly ty méně zpocené části mého těla.

Na závěr bych vyzdvihl vysokou odolnost modelu Brooks Cascadia 19. Po přibližně 800 km použití nemám na svršku bot jedinou díru a i vzorek podrážky stále drží. Kromě dvou míst pod patou, kde již zmizel, je na zbytku bot stále dobře znatelný. Podle současného stavu odhaduji, že nebude problém přidat bez problému dalších 400 km.

Sečteno a podtrženo se pro mě Brooks Cascadia 19 staly novou hlavní chodeckou botou do terénu. Vysoké a pohodlné tlumení, dobrá stabilita a skvělá výdrž představují ta největší plus této boty. A pokud nehledáte extra širokou špičku nebo botu s nulovým dropem, můžou být zajímavou alternativou i pro vás.

Míra

Pozn: V nabídce Nalehko nabízíme u pánských bot černou variantu, u dámských variantu šedou.