Před čtyřmi lety jsme v blogu Nalehko psali o přechodu Cyrilometodějské stezky. Tehdy čerstvě naznačený projekt měl čtyři trasy, z nichž každá měla za cíl poutní místo na Velehradě. Od té doby se síť Cyrilometodějských stezek rozrostla v České republice o další dvě trasy a jednu z nich, trasu Českomoravskou, vedoucí z Levého Hradce na Velehrad, si na následujících řádcích představíme.

Projekt Cyrilometodějských stezek má kořeny ve Zlínském kraji na konci desátých let 21. století. Tehdy se parta nadšenců rozhodla vytvořit síť poutních stezek zaměřující se na kulturní a duchovní odkaz Cyrila a Metoděje. Kromě toho měly stezky též přiblížit i dějiny a kulturu slovanských zemí. Jedním ze záměrů bylo i vytvoření určité alternativy k svatojakubským cestám či cestám sv. Olafa v prostoru střední, jižní a jihovýchodní Evropy. Od prvních myšlenek do současnosti uběhlo více než patnáct let a za tu dobu dosáhl projekt úctyhodných rozměrů. Kromě šesti tras v České republice se Cyrilometodějské stezky díky spolupráci se zahraničními organizacemi rozrostly do dalších osmi evropských zemí a roku 2021 se staly jednou z kulturních stezek Rady Evropy. Jejich cílem je propojit nejdůležitější místa působení Cyrila a Metoděje – Velehrad, Řím, Thessaloniki a Istanbul.

Nejdelší trasou Cyrilometodějských stezek v České republice je trasa Českomoravská. Ta vede z Levého Hradce na Velehrad a měří kolem 410 km. Část trasy mezi Vranovem a Velehradem jsme prošli již v roce 2021 na tehdy jednom z prvních naznačených úseků. V letech 2022-2023 byl doznačen i zbytek Českomoravské trasy a ten jsem si rozhodl projít letošní léto.

Českomoravská trasa by se dala rozdělit do několika úseků, které se liší jak přírodním, tak kulturním charakterem. Začátek definuje rovinaté okolí Prahy, velkou část trasy tvoří Posázaví, kolem Žďáru nad Sázavou se prochází jižní částí Žďárských vrchů, na něž naváže údolí Svratky. Z údolí Svratky se postupně přejde do Moravského krasu a závěru před Velehradem dominují kopce Ždánického lesa a Chřibů.

Celou trasu jsem procházel na etapy různým stylem a s odlišnou výbavou. Částečně pro větší pestrost a částečně proto, abych otestoval různé položky ze sortimentu Nalehko. Oblast kolem Prahy a první část toku Sázavy jsem proběhal pouze na běžecké vestě, zbytek jsem absolvoval ve víkendových etapách s menším batohem, karimatkou, letním spacákem, lehkou péřovkou, malým tarpem a kompletem (bunda, kalhoty) proti dešti. Víc věcí si na podobně krátké výlety neberu. Stejně tak jsem se na Cyrilometodějské stezce nemusel výrazněji zabývat ani jídlem a pitím. Českomoravská trasa prochází poměrně hustě osídlenou oblastí, v níž není nouze o řadu obchodů, kaváren, hospod či restaurací. Ve všech z nich je možné pohodlně doplnit zásoby a kalorie.

Po celou dobu je Českomoravská trasa značena na směrovnících KČT modrobílým symbolem Cyrilometodějské stezky. Bílé linky na modrém pozadí mají představovat postavy obou věrozvěstů splývajících částečně do jednoho. Trasa je na směrovnících značena v obou směrech, a tak je možné jít i ve směru od Velehradu ku Praze.

Cyrilometodějská stezka v okolí Prahy

Začátek trasy na hradišti Levý Hradec dává z hlediska cyrilometodějské tradice jasný smysl. Na Levém Hradci totiž sídlil první prameny doložený přemyslovský kníže, kníže Bořivoj, který měl přijmout na Velké Moravě křest právě z rukou Metoděje. Podle legendy měla být Metodějem pokřtěna i Bořivojova manželka Ludmila, pozdější babička sv. Václava.

Hradiště Levý Hradec bylo v 9. století století nejdůležitějším hradištěm českého knížectví, jelikož bylo hlavním sídlem Přemyslovců. Tuto pozici si udrželo až do roku 885, kdy bylo hlavní sídlo přeneseno do Prahy. Po svém křtu na Velké Moravě nechal Bořivoj na Levém Hradci postavit kostel sv. Klimenta, který dodnes představuje nejstarší doložený křesťanský kostel v Čechách. Původně dřevěný kostel byl postupně přestavěn v románském slohu a ten byl později přestavěn do dnešní barokní podoby. Za zmínku stojí i skutečnost, že zde byl roku 982 zvolen druhým českým biskupem sv. Vojtěch. K tisíciletém výročí této události byla zorganizována i první cyrilometodějská pouť z Levého Hradce na Velehrad.

Před kostelem je několik informačních tabulí o hradišti a dějinách raně středověkých Čech a Evropy, za zmínku stojí i pěkné výhledy na Vltavu. Bohužel nějakých konkrétních informačních tabulí ohledně Cyrilometodějské stezky jsem si nevšíml, ale o tom se zmíním později. Od kostela stezka klesá k Vltavě, odkud se postupně dostane do Prahy. Na Mapy.com není Cyrilometodějská stezka v Praze značena, autoři na svých stránkách značí průchod přes Hradčany, Malou Stranu a podél Vltavy na jih. Já jsem si dovolil pražskou část vynechat a navázat až v Kunratickém lese tak, jak je stezka značená v Mapy.com.

Pokud by někdo v Praze chtěl navštívit místa spojená s cyrilometodějskou tradicí, doporučil bych novorománský kostel sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně, pravoslavný chrám sv. Cyrila a Metoděje, kde svůj poslední boj vybojovali Gabčík a Kubiš, nebo Emauzský klášter, který měl po založení Karlem IV. sloužit jako středisko slovanské kultury a vzdělanosti. Míst by se samozřejmě v Praze dalo najít víc, ale to by bylo už na jiný článek.

V Kunratickém lese vede Cyrilometodějská stezka po jeho západní straně údolím Kunratického potoka. Kdo by chtěl, může si udělat menší odbočku na zříceninu Nového hrádku, kde roku 1419 zemřel Václav IV., nejdéle vládnoucí český král v rámci samostatného českého království. Když se dozvěděl o první pražské defenestraci, dostal mrtvici a dva týdny na to zemřel. Od Nového Hrádku se stezka vydává přes Kunratice do polí okolo Prahy, aby dorazila do Průhonic. Zde obchází průhonický zámek s parkem.

Krásný novorenesanční zámek získal současnou podobu na přelomu 80. a 90. let 19. století pod vedením architekta Jiřího Stibrala. Jeho jméno je pro jihovýchodní okolí Prahy, kudy Cyrilometodějská stezka prochází, celkem důležité, a proto na něj nejednou narazíme. Přestavba průhonického zámku vzešla z iniciativy tehdejšího majitele, hraběte Arnošta Emanuela Silva-Tarouca. Ten byl mimo jiné vášnivý dendrolog a botanik a právě jeho záliba jej vedla k založení dnes vysoce oceňovaného zámeckého parku, který je jedním z nejvýznamnějších parků v ČR.

Průhonický zámek je sídlem Botanického ústavu Akademie věd ČR a od roku 2010 je spolu s parkem součástí světového dědictví UNESCO. Cyrilometodějská stezka zámek i park obchází, ale komu nebude vadit vydat 150 Kč za vstupné a ujít pár kilometrů navíc, doporučil bych k prohlídce. Určitě to stojí za to.

Od Průhonic pokračuje stezka kolem potoka Botič v polích ve směru na Velké Popovice. Botič je jedinou zajímavostí na jinak méně zábavném úseku, kdy stezka nakonec dorazí až k odbočce k jeho prameni. Kromě toho, že Botič vytváří krásy průhonického parku, tak má podle jedné z interpretací být i ona voda, která hučí po lučinách z české hymny. Poslední dějství Tylovy Fidlovačky, kde zaznívá Kde domov můj, je totiž situováno do Nuselského údolí a oním potokem, který Nuselským údolím protéká, je právě Botič.

Od Pramene Botiče stezka klesá do údolí do Velkých Popovic, kde nelze nezmínit zdejší pivovar. Ten byl v současné podobě postaven až v 70.letech 19. století na popud významného podnikatele a starosty Smíchova Františka Ringhoffera II. Zakladatel slavné továrny na vagony pověřil stavbou pivovaru již zmíněného Jiřího Stibrala, který byl Ringhofferovým dvorním architektem.

Kdo by se zajímal o rod Ringhofferů, práci Jiřího Stibrala nebo jihovýchodní okolí Prahy více, může si projít naučnou stezku Krajinou barona Ringhoffera, která jde od Velkých Popovic necelé tři kilometry souběžně s Cyrilometodějskou stezkou. 20 km dlouhá naučná stezka přiblíží rozmach podnikatelského rodu Ringhofferů i dějiny zdejšího regionu.

V pivovaru se v místní Kozlovně dají doplnit kalorie vydatným obědem, ale co mě zaujalo víc, je zdejší kozí chlívek. V něm sídlí kozel Olda, maskot Velkopopovického pivovaru. Kozlů je v chlívku několik, a proto úplně přesně nevím, který z nich je Olda. Živým maskotem pivovaru je Olda už od 30. let 20. století, takže se jich tu pár od té doby vystřídalo. A proč je vůbec Velkopopovický Kozel kozlem? Po první světové válce se ve Velkých Popovicích začalo vařit silné tmavé 14° pivo, které místním připomínalo německý typ piva Bock. A jelikož Bock znamená německy kozel, vžilo se označení i v Čechách.

Od Velkých Popovic se charakteristika Cyrilometodějské stezky změní. Z rovin a polí se dostane více do lesů a začne se vlnit nahoru a dolů. Přes Pyšely postupně klesne k Sázavě do Čerčan, kde začne procházet Posázavím.

Míra

Pokračování příště