Vlastivědná stezka krajem Chrudimky

Oblíbenost dálkového putování nabírá v posledních letech na síle, o čemž svědčí rostoucí počty poutníků na všech větvích Svatojakubské stezky nebo úspěch projektu Stezka Českem. Pokud by ale pro někoho byly tisíce kilometrů dlouhé trasy časově nebo fyzicky příliš náročné, vězte, že v České republice a jejím blízkém okolí existují i kratší a méně známé trasy. Ty zvládnete ujít v rozpětí několika dnů a většinu času na nich strávíte sami. V Nalehko nás tak napadlo, představit pár těchto tras jako alternativu k již všeobecně známým trasám v USA, Evropě i České republice. Jako první přišla na řadu Vlastivědná stezka krajem Chrudimky.

Ta kopíruje tok řeky Chrudimky od jejího pramene až do Chrudimi v délce přibližně 86 km. V menší míře nabízí poznání kousku CHKO Žďárské vrchy na východ od Hlinska, ale její hlavní těžiště spočívá v odhalování krás CHKO Železné hory mezi Hlinskem, Sečí a Slatiňany. Doba přechodu záleží na každém individuálně, já si na stezku vyčlením dva dny s plánem jedné noci venku. Jelikož lze cestou dokupovat zásoby, není jídla moc potřeba. Proto stačí malý batoh Gossamer Gear Grit 28 (nakonec by stačilo i něco menšího), s letním spacákem, karimatkou, malým tarpem a věcmi proti dešti. Pokud by člověk nebral tarp, dalo by se sbalit i do běžecké vesty.

Trochu mě překvapila doba jejího vzniku, neboť vzniká v 70. letech 20. století a tím se trochu vymyká mně známým dálkovým trasám u nás. Velká část tras totiž vzniká až v posledních letech spolu s rostoucí popularitou putování v přírodě. Sem by patřila například Poutní stezka Blaník – Říp a zpět nebo Cyrilometodějské stezky. Druhou skupinou jsou trasy, které vznikaly za první republiky a jejichž cílem bylo podpořit národnostně českou turistiku a české trasy v protikladu k trasám německým (např. Jiráskova cesta či Zlatá stezka Českým rájem). Třetí skupinou by byly samotné trasy německé, vytvořené na území současné ČR německými horskými spolky ještě před první světovou válkou. Většina těchto tras již zanikla, ale například trasa Hřebenovka značená KČT je přímým nástupcem původně německé trasy a i putování ve stopách hranice ČR, jak předvádí Stezka Českem, v mnohém navazuje na tradici z počátku 20. století. Nicméně dálkových tras, které by jako Vlastivědná stezka krajem Chrudimky vznikaly po druhé světové válce, moc neznám. Pokud by někdo měl nějaké tipy, uvítám je v komentářích.

Vlastivědná stezka krajem Chrudimky a první kroky

Na začátek vlastivědné stezky se nejlépe dostaneme vlakem do stanice Čachnov. Původně stezka začínala u samotného pramene Chrudimky, ale v současnosti je označení Vlastivědná stezka krajem Chrudimky již na rozcestníku v Čachnově, takže za její počátek můžeme chápat již Čachnov. První kilometry vedou smrkovou bučinou až k Filipovskému prameni Chrudimky. Ten je pouze jeden z několika známých pramenů Chrudimky, ale jako ten hlavní a nejkrásnější je označován v mapách i v průvodcích.

Od pramene se po polních cestách a přes ves Filipov dostaneme do obce Kameničky. Milovníci umění budou vědět, že v letech 1903-1905 zde působil jeden z nejvýznamnějších českých malířů přelomu století Antonín Slavíček. Jeden z jeho nejslavnějších obrazů U nás v Kameničkách vzniká právě zde. I místo odkud malíř maloval můžete jednoduše najít. Stačí dojít k domu Antonína Slavíčka (Kameničky 8) a přes rybník u domu se podívat směrem k Vojtěchovu kopci. Uvidíte výhled, který měl Slavíček při malování svého slavného obrazu. Vedle Slavíčkova domu je v Kameničkách i Slavíčkova galerie, ale za návštěvu stojí i místní kostel s křížovou cestou.

Z Kameniček pokračuje vlastivědná stezka dále na západ jak jinak než po stezce Antonína Slavíčka. Přes lesní cesty nejprve stoupáme a poté klesáme do vesnice Hamry. Kdo by neznal, tak Hamry jsou jednou z obcí na Hlinecku, kde se pořádají tradiční staročeské masopustní průvody. Ty jsou na Hlinecku doloženy už od devatenáctého století a po určitém úpadku v období během a po druhé světové válce dochází od šedesátých let k jejich postupnému návratu. Ten vyvrcholil v roce 2010, kdy byly masopustní průvody s maskami na Hlinecku zapsány na seznam nehmotného světového kulturního dědictví UNESCO.

Z Hamrů už je to co by kamenem dohodil do druhého největšího města na vlastivědné stezce, do Hlinska. Pro cestovatele je zde samozřejmě možnost ubytování, restaurací a doplnění zásob v obchodech. Já využiji možnost oběda v Betlémě, což je zdejší památková rezervace řemeslnických obydlí převážně z druhé poloviny 19. století, která je součástí Muzea v přírodě Vysočina. Bohužel zrovna netočí hlineckého Rychtáře, takže se musím spokojit s Kozlem. Ale i tak dobré.

Z Hlinska pokračujeme dále ve směru na Svobodné Hamry přes obce Vítanov a kolem Stanského mlýna. Cestou nás provázejí informační tabule o životě dalšího významného českého malíře Františka Kavána. Ten žil mezi léty 1909 – 1922 v obci Vítanov a okolí Hlinska i prostor Železných hor byly často námětem jeho obrazů. František Kaván možná není tak známý jako Antonín Slavíček, ale rozhodně patří mezi významné české krajináře 19. a 20. století. Vedle malířství se věnoval také poezii a překladům z ruštiny a právě tomuto renesančnímu člověku je věnována naučná stezka mezi Hlinskem a Svobodnými Hamry. Několik zastavení stezky nám poskytne řadu informací o malířově životě a zároveň uvedou i příklad některého z děl, které se daným místem inspirovalo. Můžeme tak srovnat obraz krajiny za časů Františka Kavána a dnes. Když jsem tudy naposledy procházel někdy roku 2022, stezku si ještě nepamatuji, takže nebude až tak stará. Za mě určitě za tento počin palec nahoru.

Jakmile se dostatečně nasytíme uměním Františka Kavána, zavede nás Vlastivědná stezka Chrudimky na Veselý Kopec do zdejšího Muzea v přírodě Vysočina. Veselý Kopec je asi nejznámější skanzen v Pardubickém kraji, kde můžeme vidět převážně roubené domky drobných zemědělců z 19. a počátku 20. století. Pokud skanzenem pouze procházíte po turistické značce, není nutné si kupovat vstupenku, pokud byste se chtěli podívat do některého ze stavení, je nutné si vstupenku do skanzenu koupit. Muzeum v přírodě Vysočina má vedle Veselého kopce expozici v již zmiňovaném Betlémě v Hlinsku a ve Svobodných Hamrech, kam Vlastivědná stezka krajem Chrudimky pokračuje z Veselého Kopce.

Ze Svobodných Hamrů se dostaneme do Trhové Kamenice, dalšího místa, kde je možné dokoupit zásoby nebo se najíst v restauraci. Když už jsem zde zmínil dva významné malíře spojené s oblastí Hlinecka a Železných hor, nemůžu zapomenout ani na významného spisovatele. Tím je samozřejmě Karel Václav Rais. S jeho jménem je spojena většina míst, které jsme dosud na vlastivědné stezce prošli. V Trhové Kamenici začínal svoji dráhu učitele, v Hlinsku byl učitelem na zdejší obecní škole a do Kameniček situoval děj jednoho ze svých románů, románu Západ.

Z Trhové Kamenice pokračuje vlastivědná stezka kolem zdejší sjezdovky k rozhledně na Zuberském kopci. Z té je možné vidět důležité vrcholky Žďárských vrchů a Železných hor a při dobré viditelnosti i nejvyšší partie Krkonoš a Orlických hor. Škoda jenom, že jsem ty výhledy nikdy nezažil. Pokaždé, když se k rozhledně dostanu, je zavřená. A nejinak je tomu i tentokrát. Z výhledů z rozhledny sice nic nemám, ale následující úsek vlastivědné stezky aspoň nabídne krásné pohledy na nejvyšší hřeben Železných hor s vrcholy Vestec a Spálava.

Následné klesání přes přírodní rezervaci Polom kdysi nabízelo také krásný zážitek. Průchod temným divokým lesem, který byl jako lesní prales chráněn už od 30. let 20. století. Z průchodu pralesem už v současnosti nic není, jelikož je turistická trasa přeložena mimo rezervaci. Většinu stromů v pralese totiž napadl kůrovec a hrozí pád odumřelých stromů. Na mrtvý les není zrovna radostný pohled, na druhou stranu je zajímavé vidět, jak se les s kůrovcovou kalamitou vypořádá sám. Na rozdíl od jiných míst, kde se kůrovcem napadené lesy vytěžily a vznikly po nich vyprahlé holiny, se v přírodní rezervaci Polom, zdá se, nechává obnova lesa pouze na přírodě bez zásahu člověka.

Z přírodní rezervace Polom se za pár minut dostaneme do obce Horní Bradlo, kde Vlastivědná stezka krajem Chrudimky mění svoji barvu. Až doposud vedla po zelené turistické značce, odtud až do Chrudimi povede po značce modré. Z Horního Bradla pokračuji ještě pár kilometrů k osadě Přemilov, kde si ustelu na louce. Původně plánuji spát pod širákem, ale hejna komárů a chroustů mě nakonec donutí postavit si tarp. Přestože není zcela uzavřený, nějakou ochranu proti dotěrnému hmyzu nabídne. Pro oblasti s vysokým výskytem komárů a midges jako například Skandinávie, Finsko nebo Skotsko by byl nutností tarp s moskytiérou nebo uzavřený jednoplášťový stan.

Po modré kolem Seče a do Slatiňan

Úsek modré značky mezi Horním Bradlem a zříceninou hradu Oheb, kterým zahajuji druhý den na vlastivědné stezce, býval mým nejoblíbenějším. Dokud ho před několika lety nesežral kůrovec. Prudké svahy v jižní části vodní nádrže Seč a meandry Chrudimky u osady Přemilov bývaly zalesněny smrkovými lesy, z nichž dnes zůstaly z velké části jenom vykácené holiny. Tuším, že Železné hory byly jednou z oblastí, která byla kůrovcovou kalamitou postižena opravdu hodně a pro někoho, kdo si oblast pamatuje z období před kalamitou, může být současný stav trochu smutný.

Zřícenina hradu Oheb neleží přímo na vlastivědné stezce, ale půl kilometrová zacházka se vyplatí. Od hradu jsou pěkné výhledy na vodní nádrž Seč nebo na vzdálenější kopce Kaňkových hor. Od Ohebu se prudce padá zpět do údolí Chrudimky až do obce Bojanov. Zde je možné při otevřeném obchodě dokoupit něco k jídlu nebo pití. Já využívám zdejší obchod pro nákup koly a piva. Začíná totiž být nesnesitelné vedro a to je teprve osm ráno.

Z Bojanova vede pár kilometrů trochu nudnější úsek po silnici. Naštěstí je záhy vystřídán zábavnějším úsekem kolem vodní nádrže Křižanovice. Právě úsek kolem nádrže Křižanovice si ještě zachovává ráz, který si pamatuji od břehů Seče. Prudké zalesněné svahy sahající až k hladině nádrže. Kolem Křižanovic asi kůrovec tolik neúřadoval.

Od Křižanovic stezka prudce stoupá na planinu, kde se kdysi dávno rozprostíralo keltské oppidum. Část vlastivědné stezky vede i po Keltské naučné stezce, jejíž informační tabule můžou zájemcům poskytnou řadu informací o zdejším keltském osídlení.

Na Keltské naučné stezce leží i rozhledna Boika, která je na rozdíl od rozhledny na Zuberském kopci otevřená pořád. Z ní si konečně užívám výhledy nejenom do roviny pod sebou na Chrudim, Slatiňany a Pardubice, ale i na slibované Krkonoše a Orlické hory. A jelikož je dobrá viditelnost, jde bez problémů poznat Sněžka i Velká Deštná.

Kilometr a půl od rozhledny leží město Nasavrky, kde si dávám v jedné z místních restaurací oběd. Vlastivědná stezka zde vede centrem města a kolem kostela a přírodní památky Kaštanka prudce spadne do Strádovského pekla. Strádovské peklo je součástí hlubokého kaňonu, který Chrudimka tvoří mezi křižanovickou nádrží a vyrovnávací nádrží Práčov. Kaňon se stal oblíbeným místem skautů a trampů, kteří si zde už od 30. let stavěly sruby a chaty.

Jelikož turistická značka nevedla Strádovským peklem vždy a vstup do kaňonu býval často omezen, vede Vlastivědná stezka krajem Chrudimky oklikou a kaňonu se vyhýbá. Přijde mi škoda toto místo minout. Doporučil bych tak trasu po zelené až ke zřícenině hradu Strádov, výstup do obce Libáň a zde opětovné napojení na vlastivědnou stezku.

Ta už se pomalu blíží ke svému cíli. Přes trochu nudnější asfaltové úseky kolem obce Svídnice se u Škrovádu opět zanoří mezi stromy. Zde mine bývalé pískovcové lomy přeměněné na oblíbenou horolezeckou lokalitu, aby se nakonec vynořila ve Slatiňanech.

Těsně u stezky leží slatiňanský zámek se zdejším slavným hřebčínem, který je součástí Národního hřebčína Kladruby nad Labem. Kdo nezná, určitě doporučuji k návštěvě. Ze Slatiňan už zbývá posledních pár kilometrů podél Chrudimky až do Chrudimi. Já tento úsek vynechám, protože jsem ho letos běžel a šel již několikrát. Nepříjemné vedro mi nakonec vzalo víc energie, než bych čekal, a tak zamířím na vlak do Slatiňan.

To však neznamená, že by se do Chrudimi nemělo dojít. Je zde k vidění spousta krásných památek. Resselovo náměstí s monumentálním kostelem Nanebevzetí Panny Marie, Muzeum loutkářských kultur, Muzeum barokních soch, zachovalé městské hradby, novorenesanční a novobarokní budova regionálního muzea či pro milovníky funkcionalismu divadlo Karla Pippicha nebo budova Komerční banky. A samozřejmě spousta dalšího.

Vlastivědná stezka krajem Chrudimky je nenáročná trasa rovinatějším terénem, kde se střídají lesní cesty s asfaltovými úseky. Dechberoucí výhledy na horské velikány sice nenabídne, ale poznání malebné krajiny plné zajímavé historie a často inspirující řadu umělců už ano. Na necelých 90 km je možné poznat kus České republiky, který je možná ne každému úplně známý, ale který rozhodně stojí za vidění.

Míra