YELLOWSTONE A GREAT BASIN

Do West Yellowstone zprvu vede „cyklostezka“ po železničním náspu rozježděná od čtyřkolek, ale naštěstí za sedlem je už vidět, že se blíží civilizace a do města si to svištím po prvotřídním asfaltu. Navlékám nepromokavou bundu, aspoň se z kopce usuší. Dávám burgera v bistru u Médi Bédi a platím vstup do parku. Pak už mě čeká jen přesun na první tábořiště podle řeky Madison, takže sklon je mírný a uteče to rychle. V dálce jsou vidět čerstvě zasněžené vrcholky. Kemp je fajn, dosuším věci a rychle do hajan, ráno chci vstávat dřív. Přes noc nám krapet přimrzlo. Mínus 4 stupně jsou zatím nejmíň za celou cestu. Ale spím náramně dobře a ráno na vrátnici dokonce dostávám hrnek kafe.

Těsně po osmé vyjíždím vstříc gejzírům, ale nějak mi vůbec nedošlo, že je sobota. Provoz je už od brzkého rána brutální. Nárazník na nárazníku, parkoviště plná, všude fronty. Raději vytahuju reflexní vestu, kterou vezu už z Banffu. Postupně zastavuji u atrakcí po cestě, takže kilometry moc rychle nepřibývají. Nakonec dojedu i k Old Faithful gejzíru, kde spolu s davem přihlížejících počkám, než začne prskat.

Pak zbytek odpoledne stoupám na sedlo těsně přes 2600 m a k večeru sjíždím do Grant Village. Kemp je zavřený, krám taky, tak za svitu měsíce a pak i čelovky pokračuju trochu naštvaný 15 km na další tábořiště. Hiker-biker místo je úplně obsazené, tak stavím stan na nejbližším rovném plácku, je už celkem zima a dál se mi fakt nechce. Naštěstí večer ani ráno nikdo nic nenamítá a po rychlém kafi (jídlo nezbylo) sjíždím 22 km na pozdní snídani do Flagg Ranch.

Po ranních mínus třech je to pak celý den na triko. To jsou hrozný skoky! Grand Teton je fakt impozantní pohoří a pohled na něj mě provázel skoro celé odpoledne. Plánovaný kemp v Colter Bay nakonec padá a prádelnu se sprchou odkládám o den. Chci využít dobré počasí a kroutím dnes ještě cca 40 km navíc a zítra dalších cca 80. Má pak zas celkem dost pršet a taky není úplně jasná situace s požárem kolem Union Pass cestou do Pinedale. Plán je strávit deštivý den v Dubois, které je cca 15 km od trasy, ježdění ve zdejším lepivém blátě je totiž (bez srandy) na zničení kola.

Po docela dlouhém dni na asfaltu (boční cesty, kudy vede trail byly kvůli dohašování požáru zavřené) a stoupání přes 2900 m jsem se už trochu těšil do civilizace. Ale musím konstatovat, že večer se mi zastávka v Dubois vůbec nelíbila. Kempy drahé, motely plné, déšť na cestě a nákup jsem o fous nestihl. Ale z deště nakonec sešlo, dal jsem si pořádnou večeři i s dezertem a po návratu do kempu i vařící sprchu. Prádelnu jsem pak zase ošéfoval hned ráno, kafe k tomu, WiFi tam byla taky, takže značka ideál. Po nákupu se chystám zpět do kempu, když v tom mě osloví chlapík (už jsem ho potkal v prádelně), jestli vařím na plynu, že má nějaké kartuše navíc. Darem dostávám dvě malé stogramové bombičky a po krátkém pokecu mi ještě skoro vnutí vařič MSR Pocket Rocket! Lepší načasování nemohlo být, můj starý vařič začal totiž lehce zlobit. Odpoledne trávím v kempu a čekám kdy přijdou ty avizované bouřky. Sprchlo tu zatím jen lehce, ale podle radaru na kopcích jižně od nás solidně sněží. Tak snad to trochu do zítra uschne, ať neuvíznu v blátě. Jo a taky jsem měl konečně možnost vidět grizzlyho – tedy vlastně hned tři – mámu s dvěma prťatama. Chystala se totiž přejít silnici a ranger mě odchytil kus před nimi, ať do nich nevlítnu. To by mi asi pro teď jako zážitky s medvědama stačilo, dva dny cesty odsud v Pinedale už většina lidí odkládá medvědí sprej. 🙂

Ráno je krásně sucho, ani stan není orosený. Paráda. Balím a vyrážím do masakrálniho protivětru, který mě místy málem sundá z kola. No neva, nějak se tím prokoušu. Nějak mi asi kecaly mapy a z města zpátky na trail nenastoupám 100, ale rovnou 350 m. Nevím, kde udělali soudruzi chybu. Takže dneska to bude rozhodně přes kilometr. Cesta pak v serpentinách stoupá celkem rychle. Teplota bohužel klesá taky rychle. Někde v půlce kopce už musím natáhnout i nepromokavý kalhoty, ten vichr hrozně ochlazuje. Pak začíná ještě pršet, jsem už v mracích. Je to takové spíš mrholení, ale stačí to, abych byl od bláta skoro celý. V nejvyšším bodě dnešní etapy je -2°C, vichr z hor ovšem posouvá pocitovou teplotu o dost níž. Schovávám i nos, tohle už přestává být zábavné. Čeká mě 20 km sjezdu, snažím se zahřívat prsty na nohou i na rukou, co to jde, a nějak to doklepat do přístřešku. Konečně jsem u něj. Zahazuju kolo a zatápím v kamnech. Jsou sice asi čtyři odpoledne, ale já už se od ohně nehnu. Jo kecám, musím ještě pro vodu. Samozřejmě si zapomenu bearspray, ale oni jsou v tomhle humusu asi taky zalezlí. 🙂 Tohle byl jeden z kratších dní, ale co se podmínek týče, zatím největší výzva. Oblečení jsem trochu odbahnil, kolo musí počkat.

Ráno vstávám v šest, v osm už sedím na kole a po cca dvou hodinách vyleze skrz mlhu i sluníčko a konečně se zahřeju. Sjezd k asfaltce je únavný, samej šutr a pak rolety jak blázen. Silniční přesun do Pinedale nepřinesl nic zajímavého, nakoupím potraviny, zakempuju a ještě trochu zkouším lepit boty. Platformové pedály mi zase prokousaly v podrážkách díru. Snad to chvíli vydrží a pak nejspíš koupím v Steamboat Springs nové botky. A taky tam asi vběhnu do servisu, nějakou drobnou údržbu na kole to bude chtít. Ale to je tak za týden nejdřív, teď mě čeká Great Basin. Počasí vypadá ideálně, snad se tam nezaseknu.

První den přejezdu Great Basin začínám docela dlouhým úsekem na asfaltu a po rovině. Krásně přibývají kilometry, i když jsem nevystartoval úplně brzo. V Boulder dávám ještě kafe a dobírám vodu. Cestou mě trochu překvapí los z levoboku, zastavuju a rychle fotím. 🙂 Teplota je akorát, fouká málo a nebo do zad, kopce jsou milosrdné a šotolina jak z partesu. K večeru filtruju vodu na druhý den a pokračuju ještě kousek. Tedy spíš kus, využívám denního světla a větru a bez velké námahy překračuju hranici sto kilometrů. Rychle zalézám, fouká fakt dost. Ale to ježdění takhle v podvečer, kdy to pěkně frčí, to je za odměnu. Ráno pak fouká úplně stejně, ale bohužel pro změnu z druhé strany. Takže se obrním trpělivostí a vyjíždím pomalým tempem do protivětru. Celý den doufám, že se to otočí, ale je to snad čím dál horší. Kousek po poledni zastavuju v South Pass City a projdu si hornické městečko. Z města vede strašný kopec a nahoře dostanu opět facku od protivětru. Doplazím se už jen do Atlantic City a po burgeru stavím stan v kempu. Snad bude zítra líp. 

Den spolu s vedle tábořícími Holanďany začínáme parádní a dlouhou snídaní s nekonečným kafem. Během dopoledne postupně přijíždí další cyklisti, nakonec se nás u té snídaně sejde asi šest. Všichni nedávají na včerejší vítr. Pak teprve balím stan. Plán je pouze přesun k Diagnus Well, dalšímu zdroji vody (cca 35 km), tak není kam spěchat. Vyrážím kolem jedné a jede se parádně, vítr v zádech a mírně z kopečka. Je to fakt čistá radost. U studny asi dvě hodiny čekám na Tima. Užíváme pak parádní podvečer, po setmění vylézá neskutečná hvězdná obloha s Mléčnou dráhou a druhý den se probouzíme do chladného, ale nádherného rána. Vyjíždíme po deváté s větrem v zádech, ovšem po obědě bohužel zase udeří protivítr. Postup se zpomaluje, ale furt to nějak jde. V závěru dne mi Tim trochu ujíždí, ale i tak těch 120 km do Wamsutter dávám v klidu do západu Slunce. Jinak krajina, kterou teď projíždíme je naprosto bizarní. Těží se tu ropa, pasou krávy a mezitím vším neuvěřitelně rychle pobíhají vidlorozi američtí (pronghorn). Po mém příjezdu všichni skočíme na mexickou večeři a koupit pivka do baru. Motel sdílíme se Scottem, který dorazil už v poledne a zbyl na něj pokoj. Dále nás čekají dva až tři dny do Steamboat Springs a vypadá to dokonce i na docela teplé počasí, které jsem už moc nečekal. 

Po snídani na pumpě se vrhám na osmdesát kilometrů štěrku a asfaltu, co vede do městečka Baggs. Chci tam dokoupit zásoby. Je to trochu mimo trasu, ale nakonec se tam u večeře sejdeme všichni, co jsme se předchozí dny potkávali. Trochu se v hospodě zasekneme. Je to čím dál tím těžší opouštět zdroj jídla a piva. 😉 K večeru se místo plánovaného tábořiště 28 km daleko přesouváme jen do místního RV parku, který neskutečně překvapí. Krásný místo pro stany, ohniště a fůra dřeva, takže sedíme do půlnoci a kecáme. Přidává se i správce kempu a jeden stálý obyvatel. Ráno ještě vběhnu do krámu pro pár drobností a vyrážím. Zastávka v Savory, prohlídka muzea. Prý se tu dá taky přespat, mají jídlo, pití. Naprostá pecka. Ale ještě mě čeká nějaké stoupání, tak musím vyrazit do rozpáleného odpoledne.

Výjezd k Brush Mountain Lodge je únavný (je fakt strašné vedro), ale naštěstí po kvalitní cestě. Kempuje se tam za 15 dolarů, ráno je k dispozici kafe plus snídaně. K večeru děláme oheň, sešlo se nás zase pět. Ráno pak každý svým tempem ukrajuje kopec do sedla. Sjezd je velmi kamenitý, s pevnou vidlicí celkem makačka. Rychlá zmrzlina a limča v Clark a upaluju do cykloservisu. Přijíždím hodinu před zavíračkou, nechávám vyčistit střed a doplnit tmel do pneumatik. Skvělý místo, vrazej člověku do ruky pivo a mají hromadu pěkných věcí. Ve Steamboat Springs se ubytováváme přímo v centru. Michelle z Facebookové GDMBR skupiny nechává bajkery kempovat na dvorku. Skočíme zase na burgra, ráno na snídani a můžeme si tu i vyprat. Ordinuju si odpočinkový den, dám k večeru jen 30 km, až nebude takové vedro. Už se trochu těším až budu někde kempovat sám, je na mě těch lidí poslední dny už kapku moc. Předpověď na příštích 10 dní je parádní, asi hned tak sněžit na sedlech nebude.