Od Čerčan až někam po Žďár nad Sázavou se pro mě ústředním tématem Cyrilometodějské stezky stává řeka Sázava. Co si budeme nalhávat, v Čechách je přímých odkazů na Cyrila a Metoděje celkem poskrovnu. Kostely, kapličky, sochy či jiné připomínky Cyrila a Metoděje, kterých je na Moravě celá řada, v Čechách prakticky nejsou. S výjimkou Levého Hradce a Sázavského kláštera chybí i místa, která by byla s cyrilometodějskou tradicí spojena alespoň nepřímo. Místo toho se tak soustředím na jinak definované celky jako je třeba Posázaví, Žďárské vrchy nebo údolí Svratky.

V Čerčanech začíná ona vodácká část Sázavy, pro kterou budou charakteristické vodácké kempy, chatové oblasti, tramping, meandrující Sázava, prudce padající skalnaté břehy a řada hradů či zámků. Prvním takovým hradem bude zřícenina hradu Zlenice nedaleko od Čerčan. Ten sloužil jako inspirace Josefa Lady pocházejícího z nedalekých Hrusic. Jejich okolí až po tok Sázavy sloužilo Ladovi často jako vzor pro jeho malby a je tak známo jako Ladův kraj.

Rovinatý úsek Cyrilometodějské stezky podél Sázavy naruší až stoupání na Krkavčí skály s pěkným vyhlídkovým místem Kříž na skále. K místu se váže i následující pověst.

V nedalekém dvoře kdysi sloužil u místního zemana pohledný čeledín Ondřej. Ten se tajně zamiloval do zemanovy krásné, ale kruté dcery Marie. Zoufalý z neopětované lásky uzavřel dohodu s ďáblem, v níž žádal, aby si Marii odvezl od oltáře a zároveň se tak stal zemanovým dědicem a synem. Marie se za pár dní skutečně vdává, ale ne za Ondřeje, nýbrž za bohatého šlechtice. Nešťastný Ondřej má pouze tu čest, vézt novomanželský pár ve vyšňořeném kočáře ze sázavského kostela. Do kopce od Sázavy to kočáru jede hezky, ale kousek od dnešní vyhlídky se koně splaší a kočár si to i s Ondřejem a novomanžely zamíří rovnou ze skály dolů do propasti. Při tom se ozve chechot ďábla, který tím Ondřejovi splnil přání, aby si odvážel Marii od oltáře. Nešťastný zeman pak nad mrtvými těly naříká ztrátu nejenom svojí dcery Marie, ale i svého nikdy nepřiznaného syna Ondřeje. Ďábel tak nakonec Ondřejovi splnil i druhou část přání, v níž měl být Ondřej zemanovým synem a dědicem.

Fajn pověst je hezky napsaná na tabulce kousek u vyhlídky, takže doporučuji k přečtení. Od vyhlídky stezka klesne do Sázavy k první významné kulturní památce, Sázavskému klášteru. Ten sice přímé spojení s Cyrilem a Metodějem nemá, ale se staroslověnskou liturgií, kterou do Čech přinesli právě Cyril a Metoděj, již ano. Sázavský klášter byl založen v 11. století svatým Prokopem, jehož hlavní snahou byl rozvoj cyrilometodějské tradice. Až do konce století tak byl klášter centrem staroslověnské liturgie a vzdělanosti. V roce 1096 však byli zdejší mniši vyhnáni a klášter přešel pod benediktiny z Břevnova. Ti však pěstovali liturgii v latině, čímž v Sázavském klášteře cyrilometodějská tradice končí.

U kláštera je řada informačních tabulí, ale Cyrilometodějské stezky nejsou zmíněny na žádné z nich. Vlastně jsem po celou dobu nenarazil, kromě značek na směrovnících KČT, na jedinou zmínku o Cyrilometodějské stezce. Žádná informační tabule jako na Vintířově stezce, žádná doplňující tabulka na sloupech KČT jako u Stezky Českem, žádné QR kódy jako u Poutní cesty Blaník-Říp. Vůbec nic a to po dobu několika stovek kilometrů. Autoři stezky sice tvrdí, že na propagaci stále pracují, o čemž nepochybuji, ale na Českomoravské trase Cyrilometodějské stezky to zatím tolik vidět není. Přičemž možností místní propagace pro jednodenní výletníky je celá řada, jak jsem naznačil výše, a minimálně povědomí o projektu zvýší každá z nich.

Od Sázavského kláštera přes Rataje nad Sázavou se stezka více vlní nahoru a dolů a místy nabízí i pěkné vyhlídky. Úsek do Českého Šternberka je vedený po stejné značce jako další dálková trasa v Čechách Poutní cesta Blaník-Říp. V Českém Šternberku je samozřejmě možnost prohlídky hradu, doplnění zásob nebo oběd v hradní kavárně.

Mě více zaujme až socha svatého Prokopa kus za Českým Šternberkem, v těsném sousedství dálnice D1. Jako zakladatel Sázavského kláštera a patron Posázaví, má svatý Prokop podél stezky řadu kapliček a soch. Na většině z nich je vyobrazen se svým atributem, čertem u nohy. Podle legendy prý čert pokoušel svatého Prokopa k hříchu, ten však pokušení odolal, čerta zkrotil a vyoral s ním tzv. Čertovu brázdu.

Kdo si nedá oběd v hradní kavárně, může si jej dát v pivovaru Kácov. Tam doputuje Cyrilometodějská stezka ve stejné stopě, v jaké jde v protisměru svatojakubská cesta Východočeská. Kácovský pivovar byl původně založen již roku 1457 a je tak nejstarším pivovarem u nás, který po celou dobu své existence zůstává na stejném místě. Přes dlouhou uzavírku po roce 1957 dnes opět produkuje pivo Hubertus a pivovarská restaurace je nepochybně místní klasikou jak pro vodáky, tak pro turisty. I já si zde dám vepřový steak a dvě piva.

Pokud by někdo oběd v Kácově vynechal, je možné dokoupit zásoby v jakémkoliv obchodě ve Zruči nad Sázavou, od Prahy největším městě na dosavadním úseku Cyrilometodějské stezky. Ve Zruči stojí určitě za pozornost zdejší novogotický zámek se zámeckým parkem nebo nová (baťovská) Zruč. Firma Baťa zde totiž před druhou světovou válkou chtěla postavit továrnu na obuv, která se měla co do objemu výroby prakticky rovnat Zlínu. Kvůli válce nakonec z velkých plánů sešlo, ale továrna tu vznikla a s ní i řada typizovaných rodinných domků, škola či společenský dům s hotelem. To vše v duchu baťovského funkcionalismu. Kdo by tak chtěl obdivovat architekturu baťovského funkcionalismu, nemusí nutně do Zlína. Může se zkusit zajet podívat do Zruče nad Sázavou.

Od Zruče se stezka vine kromě Sázavy i kolem železnice do Ledče nad Sázavou. Zde se naskytne pěkný výhled na zdejší hrad a za návštěvu stojí i kostel sv. Petra a Pavla. Před ním se nachází pomník faráři Josefu Toufarovi, který kázal v nedaleké Číhošti, kde došlo k nechvalně známému číhošťskému zázraku.

Kus za Ledčí vede Cyrilometodějská stezka kousek po stopách naučné stezky věnované Jaroslavu Foglarovi. Není to náhoda, protože právě v jednom ze zdejších meandrů Sázavy se nachází Sluneční zátoka. Místo sloužící Foglarovi jako inspirace k jedné z jeho nejznámějších knížek Hoši od Bobří řeky. Celá zdejší část Sázavy má opět celkem divoký a poetický ráz, který dosáhne vrcholu v přírodní rezervaci Stvořidla. Kameny v řečišti Sázavy zde vytvářejí řadu peřejí a místo je tak oblíbené mezi vodáky pro svoji větší náročnost. I turistická stezka se zde proplétá podél řeky mezi kořeny a kameny obklopena strmými vysokými břehy. Určitě jde o jedno z nejzábavnějších míst Cyrilolmetodějské stezky Českomoravské vůbec.

Poslední z trojice měst s přídomkem nad Sázavou je Světlá. I Světlá nad Sázavou nabízí krásný zámek se zámeckým parkem nebo krásné náměstí s radnicí a kostelem sv. Václava. Za Světlou se Sázava postupně uklidní a krajina se trochu vyrovná. Břehy řeky již nejsou tak prudké a v okolí se objeví více polí a otevřeného terénu.

Stejný charakter bude mít krajina i v okolí Havlíčkova Brodu. Cyrilometodějská stezka vede v Havlíčkově Brodě přes Havlíčkovo náměstí, kde je možné nahlédnout do zdejšího Muzea Vysočiny. To se nachází v Havlíčkově domě, kde Karel Havlíček Borovský žil, vyrůstal a kde byl zatčen před svojí deportací do Brixenu. Na náměstí též zaujme kostra hlásného Hnáta na staré radnici jako připomínka toho, že zrada se nevyplácí.

Mezi Havlíčkovým Brodem a Přibyslaví kopíruje Cyrilometodějská stezka trasu Cesty Karla Havlíčka Borovského z Havlíčkova Brodu do Hlinska. Kdo by se chtěl dovědět více o Borovském, projít jeho rodiště v Havlíčkově Borové a zároveň poznat kus Vysočiny, může se zkusit vydat i na tuto 46 km dlouhou cestu.

Přibyslav může opět sloužit jako místo k doplnění zásob, přičemž si nepůjde nevšimnout zdejší dominanty, gotické věže u kostela sv. Jana Křtitele. Pro mě je ale Přibyslav více městem spojeným s Janem Žižkou. Ten totiž roku 1424 severně od města zemřel a jeho jméno se v Přibyslavi nejednou objeví. Ať už je to v Restauraci u Jana Žižky, kde si dám výborný oběd s jedním havlíčkobrodským Rebelem nebo u jezdecké sochy Jana Žižky.

Ta mi připomíná sochu z pražského Vítkova a není to náhodou. Socha z Přibyslavi je totiž zmenšený odlitek, který sochař Bohumil Kafka odlil jako zkušební, než se dal do práce na soše pro vítkovský památník.

Pokračování příště a mapa celéhu úseku ZDE

Míra