Setesdal je dlouhé údolí a vcelku malé pohoří v jižním Norsku. Že jste o něm nikdy neslyšeli? Výborně. Není to Rondane, Jotunheimen ani švédská Kungsleden. Přesně odpovídá mému zájmu vyhýbat se masám a hledat méně známé kouty. V těchto zapadlých kopcích většinou nikoho nepotkám – a když ano, bývá to někdo z místních.

Březen obvykle lyžařským túrám v Norsku přeje. Dny jsou dlouhé, teploty snesitelné, sníh většinou stabilní. Ale spoléhat se na to úplně nedá. Letošní zima nestála za moc ani v severních oblastech, a tak nebylo jasné, co nás vlastně čeká. Jediné, co jsme věděli jistě, bylo, že žádné sněhové hody to nebudou – a že se na nás žene teplá fronta.

Zimní výprava se saněmi (neboli pulkami) má spoustu výhod a pár nevýhod. Za prvé – vejde se toho opravdu hodně, což klade velké nároky na sebeovládání ohledně balení(letos jsem nebyl zrovna přísný…). Za druhé – většina zimního vybavení počítá se suchým, mrazivým počasím, ne s deštěm.

Nejraději mám tzv. Polar Bedding Bag – velký obdélníkový vak, kam naskládám pěnovku, nafukovačku, spacák, spací oblečení a připnu to celé navrch saní. Večer hodím vak do stanu a je rozestláno. Ráno zapnu zip, hodím ho zpět na pulku a jdeme dál. Geniální. Jen ne do deště.

První den nás přivítal krásným jarem. Chvílemi bylo až moc teplo. Vyrazili jsme po upravených běžkařských trasách do vyšších poloh a sněhové podmínky se s každým metrem zlepšovaly. V podvečer jsme lyžovali po zhutněném sněhu od skútrů – skoro ideál. Ale stan jsme už stavěli v jemném dešti. Předpověď nelhala.

Mlha, teplo, déšť

Teplo a déšť – kombinace, kterou na zimní túře rozhodně nechceš. Jak jsem zmínil vybavení jako např. Polar Bedding Bag není dělaný do mokra a sníh se za takových podmínek mění v cosi, co připomíná bramborovou kaši. Ale ne tu hladkou, našlehanou, co máme rádi. A jak kloužou lyže a naložené saně v bramborové kaši? Škoda mluvit, to se musí zažít.

Improvizovaný plán na deštivé počasí jsme měli – jen vyžadoval jiný, mnohem méně pohodlný systém balení. Stočili jsme trasu na sever, kde mělo ležet nejvíc sněhu. Vyrazili jsme vzhůru. Déšť, mlha a vítr nás provázely přes sedla, ale hory zůstaly skryté. Na druhé straně nás čekalo zklamání – kamení, lišejníky, sněhu méně než na místě, odkud jsme vyrazili. Sjeli jsme do údolí k jezeru s otevřenou chatou. Led držel, ale na povrchu leželo pět centimetrů vody z tajícího sněhu. Bylo jasné, že tudy dál nepůjdeme. Přitom jsme plánovali dva dny cesty právě po jezerech.

Zůstali jsme na chatě, usušili výbavu a dali si den volna – lyžování bez saní v těchto horách to je sen. Možná jste slyšeli, že norské chaty jsou zdarma. Není to úplně pravda. Některé sruby jsou volně přístupné a free, ale většina dobře vybavených chat pod správou DNT má poplatek – zhruba 1000 Kč za noc. Ten servis se z něčeho platit musí.

Lehké batohy, ranní pevný led, chvilkový návrat radosti. Ale během dne šly teploty zase nahoru a mrholení střídal nepolevující déšť. Rozhodli jsme se vrátit zpět na jih – do oblasti, kde bylo sněhu víc. A když už nic jiného, aspoň budeme blíž k autu.

Cesta se proměnila v tichou soutěž o to, kdo se “nezištně” rozdělí o víc jídla. “Hele, mám tu skvělý pršuto, nechceš?” – “Ne díky, ale mám famózní Goudičku, vem si ji celou!” Ve skutečnosti šlo jen o jediné, pod rouškou štědrosti se zbavit co nejvíc hmotnosti z vlastních saní.

Kaše, kaše, kaše

Přechod dalšího sedla v té mokré břečce byl úmorný. Nemám v oblibě vracet se stejnou trasou. Ale když jsme poprvé vlastně nic neviděli a podruhé to nebylo o nic lepší, hledali jsme správnou cestu jako by jsme tudy šli poprvé. Pršet nepřestávalo a sníh nám začínal doslova mizel pod nohama. Zbývaly nám zásoby na dva dny, ale dávalo to smysl? Zůstat a brodit se tím dál, i když lyžovat se v tom nedalo. Nebo se stáhnout, dokud byl na většině trasy sníh a s největší pravděpodobností nás čekalo jen minimum přenášení?

Dva dny dovolené se budou v létě hodit, takže ano, zvolili jsme ústup. Na trase jsme se pak několikrát přesvědčili, že jsme zvolili správně, protože o dva dny deště déle, bychom se potýkali s několika kilometry cesty bez sněhové pokrývky. Malovali jsme si to jinak, po předchozí výpravě do Norska v dokonalých sněhových podmínkách a krajině zalité sluncem byla laťka hodně vysoko. Ale vyzkoušeli jsme si zas něco jiného a nabrali nové zkušenosti jak dlouhodobě udržovat vybavení v použitelném stavu i když si počasí postaví hlavu.

Pokud vás zimní výpravy lákají více, koukněte na můj článek Jak na zimní treky: Praktické rady

Pokud patříte mezi ty, které láká představa zasněžených hor, klidu, ticha, samoty a nedotčené přírody, budeme si rozumět. Zimní treky nabízejí zcela jiný druh výzev a zážitků než v letních měsících. Ale není nutné se jich bát. Ano, zimní prostředí vyžaduje specifickou přípravu, vybavení a správnou strategii, aby se takový výlet nestal nepříjemným nebo dokonce nebezpečným zážitkem. Ale to je také důvod, proč vznikl tento článek, aby vám pomohl vyhnout se zásadním chybám.

Psal jsem tento článek jako takový úvod do pobytu v zimním prostředí opřený o vlastní zkušenosti. Všeobecných neutrálních rad najdete jistě na internetu spoustu. Věřím, že pokud vážně uvažujete o zimních výpravách, tak si přijdete na své.

Původně jsem nechtěl zasahovat do lavinové problematiky, protože je to samostatně velmi obsáhlé téma, ale nakonec jsem se rozhodl začít tím hned, protože je životně důležité to říct. V první řadě se vyhněte lavinovým terénům! Pokud ve vaší cílové destinaci hlásí lavinové nebezpečí, nechte to na jindy nebo změňte směr.

Osobně mám zimní túry spojené s horami, ale pravdou je, že to vůbec není nutné. Absolvoval jsem řadu zimních tripů na kole i na lodi v nížinách a bylo to super. Zimní les dokáže být za správného počasí stejně kouzelný jako horské hřebeny. Proto by byla škoda soustředit svou pozornost jen na horské oblasti.

Příprava, plánování trasy a sledování počasí

Já vím, je to nepopulární, ale je nutné se trochu připravit. Mít s sebou a umět se orientovat v papírové mapě není vůbec na škodu, protože baterie, jak víme, v zimě dlouho nevydrží. Pokud se spoléháte jen na telefon, připravte si dostatečnou zásobu energie. To samé platí pro čelovku. Zimní dny jsou krátké, noci dlouhé a kapacita baterií se rychle snižuje! Zásadní elektroniku, jako je telefon nebo baterie do foťáku, nosím co nejblíže u těla, kde je teplo, ale bohužel také vlhko. Na to pozor.

S podstatně kratší denní dobou přímo souvisí i délka etapy. Navíc samotné zimní prostředí bere z těla více energie, proto plánujte střízlivě. Věnujte pozornost počasí, protože od toho se odvíjí spousta dalších věcí, včetně zvoleného vybavení. V ideálním případě chcete pár dní tlakové výše, která slibuje čisté nebe. To, co nechcete, je vichřice nebo mrznoucí mlha. Ve finále je pro pobyt venku podstatně příjemnějších -10 °C suchého mrazu než -2 °C s mrznoucí mlhou.

Na horách se počasí umí změnit rychle i navzdory aktuální předpovědi, proto je více než vhodné mít předem stanovený plán pro případ, že se podmínky zhorší natolik, že budete muset utéct. Například na horských hřebenech je jedna strana vždy vhodnější k ústupu s ohledem na sklon svahu, osídlenost atd., a to je dobré vědět předem.

Ještě jedna důležitá věc: Respektujte přírodu a minimalizujte svůj dopad na životní prostředí.

Správná volba oblečení a vrstvení

Tisíckrát omleté vrstvení tenčích vrstev na sebe už snad nemá smysl rozebírat, ale mám k tomu několik poznatků. To, co vás samozřejmě zajímá, je udržet tělo v teple. Ale to, co vás zajímá ještě víc, je vyhnout se nadměrnému pocení. Proč? Protože suché oblečení slouží jako tepelný izolant, ale mokré jako vodič. Takže pokud nechcete nosit další sady oblečení, je důležité zůstat v suchu. Mě se nejlépe osvědčilo oblékat se na úplně spodní hranici komfortu. To znamená, že ve chvíli, kdy se zastavím, okamžitě pocítím chlad a musím sáhnout pro izolační vrstvu. Tím se mi daří udržovat pocení na minimu. Pak je také podstatné nebýt líný a pracovat s vrstvami, protože jinak nemají žádný účel. Takže ve chvíli, kdy mě čeká delší stoupání, musím jednu vrstvu sundat, při sestupech si naopak mohu jednu vrstvu přidat.

Také vám doporučuji nechat péřovku v batohu a používat ji, jak je zamýšleno, tedy jako pasivní izolaci pro chvíle bez pohybu. Propocená péřovka, kterou navíc „zmasíroval“ batoh, vám večer ani druhý den nebude moc platná. Pokud jste zimomřivý a potřebujete chodit v teplé bundě, koukněte se po něčem s aktivní izolací jako je Polartec Alpha nebo syntetickou náplní.

Rezervní oblečení v podstatě řeším suchou sadou základní vrstvy, kterou používám především na spaní, protože do spacáku chci jít v suchém. Pamatujte, že pokud je vám zima na nohy, nasaďte si čepici.

Spánek v zimních podmínkách

Zimní kempování si zaslouží samostatný článek, ale zkusím se držet toho nejpodstatnějšího. Zásadní je vědět, s čím pracujete a znát limity svého vybavení.

Karimatka

Dvě jsou lepší než jedna, obzvláště pokud se chystáte spát na sněhu. Sice to není úplně ultralight, ale funguje to. Aby vám přes noc neuniklo všechno teplo do ledové země, potřebujete karimatku s co nejvyšším tepelným odporem.. Řekněme alespoň R5. Pokud si nejste jisti, co to znamená, koukněte se na 3 kroky, jak vybrat ideální karimatku. V zimních měsících balím dvě karimatky zcela automaticky. Jednu nafukovací s vysokým R (Xtherm, XLite, Ionosphere) a druhou pěnovou s uzavřenou buněčnou strukturou. Tepelný odpor se sčítá, tudíž dvě karimatky znamenají vyšší R. Také mám velkou šanci, že pokud nafukovačka selže, na pěnovce zvládnu noc nějak doklepat. A v neposlední řadě používám pěnovku během dne na sezení a odpočinek.

Spacák

Pokud se budeme bavit o zimním spacáku, měl by mít alespoň 800g peří. Taková je moje zkušenost. Můžete improvizovat vrstvením dvou lehčích spacáků, přilepšit si nějakou vložkou do spacáku, či nouzovým žďárákem (také dovnitř spacáku), ale za zimní spacák považuji ten, ve kterém je 800g peří a více. Abychom ze svého spacáku vytěžili maximum, je důležité umět ho správně používat. Tím mám na mysli třeba i správnou velikost. Pokud je spacák těsný, bude vám opravdu zima. Příliš velký spacák zase může znamenat, že budete mít problém ho vlastním tělem „vytopit“.

Spacák totiž nehřeje, ale izoluje. Proto musíte jít spát zahřátí. Pokud vymrznete u pozorování hvězd, nebo vaření večeře a studení vlezete do spacáku, tak se žádný objímající pocit tepla nedostaví. Do spacáku chcete zalézt prokrvení (rozvičení) a najedení (teplým jídlem s dostatkem bílkovin a tuků, ze kterých bude váš vnitřní kotel čerpat celou noc). Aby peří ve spacáku fungovalo, musí zůstat v suchu. Nikdy nedýchejte do spacáku. Hlava patří do kapuce a vlhký dech musí uniknout mimo spacák. Pořádný kulich, případně kukla vám udrží hlavu v teple. Suchá sada oblečení s merinem na spaní také pomůže a ponožky, které ani náznakem neškrtí kolem kotníků, jsou zásadní.

Přístřeší

Volba vhodného přístřeší závisí na počasí, očekávaných podmínkách a náročnosti trasy.

• Tarp – Ve většině případů, kdy se nechystám nad pásmo lesa, si vystačím s tarpem. V podstatě jde jen o to schovat se do závětří a nezapadat sněhem. Ohledně hmyzu je zima velmi milosrdná. (plusové body pro zimní kempování) Pokud se budete zdržovat mezi stromy, nezapomeňte zkontrolovat, co máte nad hlavou. V zimě není nouze o vyvrácené stromy a zlámané větve pod tíhou sněhu.
• Stan – Nad pásmem lesa, kde je vysoká pravděpodobnost silného větru, případně pokud nemáte zkušenosti s tarpem, je stan nejbezpečnější volbou. Nabízí velmi dobrou ochranu před větrem i sněhem a také v něm bude o pár stupínků víc než venku. Stan je potřeba větrat, jak to jen jde, protože ráno se díky zmrzlému kondenzátu probudíte v ledové jeskyni. Pokud bude uvnitř vařit, bude to ještě horší. Nesnažte se stan vytápět vařičem, je to zbytečné. Vážně hrozí otrava oxidem uhelnatým a efekt bude zanedbatelný. Pokud stavíte stan ve svahu, směřujte vchod z kopce dolů. Studený vzduch vám tak nebude proudit vchodem do stanu.

• Bivak – Ať už se žďárákem, nebo bez, pokud to podmínky umožňují, tak strávit jednu noc na sněhu pod širákem je jeden z nejhezčích zážitků. Žďárák poskytne ochranu před větrem a zadrží trochu tepla, ale garantuji vám, že z něho ráno vytáhnete spacák mokrý (jednu noc se to dá přežít). Na druhou stranu, pokud se rozhodnete vyrazit jen se spacákem, počítejte s tím, že ráno bude celý pokrytý námrazou (pokud spacák takto zabalíte do batohu a teplota stoupne nad nulu, vytáhnete ho úplně mokrý). A navíc, opravdu potřebujete vyřešit závětří, buď sněhovým záhrabem (lopata nutností), nebo nějakou přírodní překážkou.

Hydratace a strava

V zimě je hydratace často podceňována, protože člověk nepociťuje žízeň tak často jako v létě. Ale zůstat dostatečně hydratovaný je v zimě stejně důležité jako v létě. Možná dokonce důležitější, protože když je tělo dehydratované, neprokrvuje se tak, jak má, a tím pádem je citlivější na chlad. O zdravém úsudku a výkonnosti ani nemluvě. Tím chci poukázat na to, že litrová termoska na den je opravdu zoufale málo. Alespoň dvojnásobek je minimum. Během dne je nutné tekutiny doplňovat. Ať už tavením sněhu nebo z vodních zdrojů.

Ohledně jídla je fajn sáhnout po potravinách s vyšším obsahem kalorií a ideálně s malým obsahem vody, aby je šlo v mrazu rozkousat. Velmi se mi líbí přirovnání jídla ke dřevu a vnitřnímu tělesnému ohni, které jsem někde četl. Tuk funguje v těle jako dubové poleno, které hoří pomalu a dlouho. Bílkoviny jsou jako menší polena, která udržují oheň stabilním mírným plamenem. Zatímco komplexní sacharidy jsou spíše jako menší suché větve, které rychle zahřejí, ale jejich plamen se dlouho neudrží. Rychlé cukry pak fungují jako okamžitý podpalovač…

Vaření pod bodem mrazu

V teplotách těsně nad bodem mrazu se můžete spolehnout na dvě paliva: plyn a benzín. Tekutý líh je kolem nuly stále funkční, ale uvařit na něm trvá opravdu dlouho. Benzínové vařiče jsou jasnou volbou pro polární expedice, ale jsou velké, těžké a trochu smrdí. Z toho tedy vyplývá, že plyn je vítězem. Já sám, pokud se chystám na víkend, beru vždy plynový vařič. Na týden už zvažuji podle podmínek, zda plyn nebo benzín, a na cokoliv delšího než týden je benzínový vařič nejlepší volbou, ale o tom až někdy jindy.

Nejlepších výsledků s plynem jsem dosáhl se systémy jako je JetBoil. Tepelný výměník, neoprenový obal a ideálně i vyrovnávací tlakový ventil výrazně zlepšují výkon ve srovnání s běžnými vařiči a hliníkovým ešusem. Největším problémem vaření na plynu v mrazu je ochlazování bomby a s tím spojený pokles tlaku. Proto se může stát, že i na plynu je v zimě vaření úmorně neúčinné. Udržovat bombu v provozní teplotě znamená, že ji například na noc beru do spacáku. Nebo když vím, že už se blížím do cíle, tak ji z batohu přemístím pod bundu k tělu, abych ji před použitím zahřál. Při samotném vaření pomáhá umístit bombu na nějakou podložku (lopata, sedátko, zádová výztuha), místo na přímý sníh. Pořádné závětří je samozřejmě nutností.

Bezpečnost a první pomoc

Zimní turistika s sebou nese vyšší riziko podchlazení, omrzlin a vyčerpání. O výjezdech Horské služby k vyčerpaným a nevybaveným turistům slýcháváme celou zimu. Nebuďte jedním z nich! Zjistěte, co znamená hypotermie, jak ji rozpoznat a jak proti ní účinně zasáhnout. Vybavte si lékárničku reflexní fólií a nepodceňujte první bod tohoto článku! Jezte a pijte. Chraňte pokožku a oči před sluncem a promyslete plán pro případ, že by situace nabrala špatný směr.

Tipy pro udržení komfortu

• Plastová lahev s horkou vodou dělá ve spacáku zázraky. Pokud nemůžete rozmrazit nohy, strčte si ji mezi stehna. Tepny pak ohřejí krev a dovedou ji až ke konečkům prstů. Přesvědčte se, že uzávěr těsní, a dejte pozor, abyste se nespálili. Nedoporučuji vařící vodu, sám to také nedělám. Ale i 60 °C je dost, takže dejte láhev třeba do ponožky a bude to OK. Ráno můžete stejným způsobem rozmrazit boty. Navíc máte hned ráno vodu na pití nebo vaření.
• Rychlé cukry do spacáku. Pokud váš vnitřní kotel začne skomírat, pár soust rychlých cukrů ho zas rozhoří.
• Papuče do spacáku – to je věc! Žádné ponožky se jim nemohou rovnat. Botičky používám stabilně a vždy je doporučuji.
• Nedržte to v sobě a jděte na záchod. Ano, je to největší vnitřní boj vylézt ze spacáku do mrazu, ale kromě toho, že se jinak nevyspíte, spotřebujete velké množství energie na ohřev odpadní vody. Je lepší se jí zbavit.
• Elektroniku si vezměte na noc do spacáku.
• Nezapomeňte si přibalit nesmeky. Na neschůdný, ledový terén můžete narazit kdekoliv.

Zdomácnět v zimním prostředí a obzvláště kempování vyžaduje určitý proces učení a jistou dávku nepohodlí. Ale má to své zcela jedinečné kouzlo. Čím více budete mít svůj systém pohybu, vybavení a kempování promyšlenější, tím to bude větší zábava. Budete efektivnější a můžete se pouštět do větších a větších výzev.