Sice se blíží léto a teplíčko, ale na horách, kam se většinou na vandry vyráží může být i v červenci v noci pod nulou. Navíc máme v létě nutkání odlehčit batoh hlavně tím, že si vezmeme menší, lehčí spacák.

Často slýchám o tom, že výlet byl super, ale že někdo pořád klepal kosu. To by mě fakt nebavilo. Já si to chci venku užívat, ne přežívat. Boj o přežití může i tak nastat vlivem nějaké nehody nebo průšvihu. Je úplně špatně, když i za pohodových okolností musím bojovat o život a přežívat.

Noc venku v teple není jen otázkou vybavení. Dva lidi se stejným vybavením budou mít úplně jiný tepelný komfort v závislosti na fyzičce, únavě, stravě, výběru místa pro nocleh… Nejen štěstíčku, ale i tomu teplíčku se musí jít trochu naproti!

Se zahříváním večer ve spacáku má problém hodně lidí a žádnej spacák nepomůže, když se tělo nedokáže ohřát (spacák jenom izoluje, teplo musí vygenerovat člověk). Na to jak tělu trochu pomoci a vytvořit správné podmínky je pár jednoduchých pravidel. To úplně nejzásadnější – zůstat v suchu – snad nemusím rozebírat. Bez toho to nejde. Pokud se vám to nedaří, je čas přehodnotit svůj přístup i výbavu. Takže pojďme na další související pravidla:

1) Po zastavení v kempu se hned převléct do suchého a péřovky, nebo na sebe přes spocené věci natáhnout membránovou bundu a během věření a chystání spaní pěkně doschnout. To mám radši, nemusím nosit tolik náhradního oblečení a nehromadí se mi mokré hadry. Na těle, ve 37°C schne všechno mohem líp než venku při nula stupních… Když je ovšem velká zima, je potřeba se převléct do suchého.

2) Důležitý je večer nikde nepostávat a neprochladnout, sezení u ohně je fajn, ale pokud je vám chladno, je lepší si zalízt do spacáku a jít spát.

3) Určitě mít čepici nebo přes hlavu přetaženou kapuci. V chladu holou hlavou bez pokrývky člověk ztráci klidně polovinu tělesného tepla.

4) Určitě je dobře si dát před zalehnutím pořádný, teplý jídlo, aby mělo tělo energii na zahřívání. Pálivý věci, který vás trochu rozproudí taky nejsou k zahození. Pomáhá jak chilli, tak třeba skořice. No a ideálně to zakončit nějakou kalorickou bombou typu čokoláda:-) Je potřeba mít v krvi i svalech dost glukózy – je to palivo pro buňky.

5) Když se ani tak nedokážete zahřát, nám se s Olí na treku osvědčilo – jak už byla Oli po čtyřech měsících unavená a nemohla se večer zahřívat, tak jsem nesl malou, půllitrovou PET láhev se širokým hrdlem a dobrým uzávěrem. Do té láhve jsem večer nalil teplou vodu (né vařící, to by člověka spálilo) a Oli si ji strčila do spacáku mezi stehna. Když si totiž láhev dáte k nohám, tak to skoro vůbec nefunguje, cítíte trochu tepla, ale na tělo je pořád zima. Ale když se ta flaška dá mezi stehna, tak je teplo po celém těle do 30s – po vnitřní straně vedou hlavní tepny i žíly a ty hned teplo rozvádí po celém těle. Funguje to skvěle a ještě má člověk pití na noc:-) Když se ohřejete, tak je lepší tu láhev ze spacáku vyndat, ať se třeba nějak náhodou v noci neotevře a nepromočí spacák:-)

6) Pokud máte ke komu, přitulte se. Ve spojených spacákách je v páru mnohem tepleji, než když si každý soukromničí ve svém.

Naše společná péřová „peřina pro dva“ – double quilt – nám na CDT při svých 1200g umožňovala spát pod širákem i když bylo -8°C!

7) Určitě je lepší se do dobrého spacáku moc nenavlíkat. Jen dlouhý triko, spodky, ponožky a čepici (čepice je hodně důležitá, hlavou odchází hodně tepla) Když je člověk hodně zmrzlý, tak si může třeba nechat péřovou bundu. Ono je to o tom, že když se navlečete do tří fleecových bund a nepromokavý bundy, tak je téměř nemožné si vytopit vnitřek spacáku a bude pořád chladno. Přitom ty vrstvy neizolují dost na to, aby na těle zůstalo dost tepla. Je to jako by člověk chtěl zatopit v místnosti a hodil na topení tři deky – téměř žádný teplo se přes ně nedostane. Tělo je radiátor a musí si vnitřek spacáku vytopit:-) Navlíkat se do spacáku má význam, když jste to úplně neodhadnuli a venku je -10C a vy máte spacák do +5°C. Pak navlečte všechno co máte. Tady se nezahřejete!

8) Když začne být díky nedostatečnému spacáku chladno, tak zaujmout energeticky výhodnější pozici, tzn. třeba lehnout na záda, zkřížit nohy a založit si ruce na prsa, ať se co nejvíc tepla podrží v těle. Super je se skrčit, ale tady bacha, pokud je vám spacák těsný a vy se skrčíte, tak se na kolenou a na zádech napne, vytlačí se z něj vzuch a přestane izolovat, pak to na zádech i kolenou děsně studí…

9) Když nastanou neobvykle chladné podmínky – improvizujte. Nenechte chlad, aby se do vás už večer „zakousnul“ 

Oli mě za zveřejnění týhle fotky zabije, ale je krásně vidět, že o 10C nižší teplota než je obvyklé se dá vyřešit tričkem na hlavě místo čepice a ponožkama na rukách místo rukavic. Horká čokoláda do kelímku a bude se spát jedna báseň!

Tohle všechno platí, když máme daným podmínkám aspoň trochu odpovídající vybavení. Jestliže jste to podcenili a všechno předchozí nepomáhá, bude potřeba si pomoci výběrem lepšího místa na spaní. Tady naštěstí taky platí jednoduchá pravidla:

– vždycky lepší spát někde pod stromama, nebo aspoň pod jedním, nebo trochu pod křovím. Tam je přes noc mnohem tepleji. Otevřená prostranství hodně rychle vyzáří všechno teplo, které země nabrala od slunce přes den a pak je kosa. Stačí na horské louce zalézt pod první stromy na okraji a hned je o 3-5°C tepleji!

– najít si závětří, vítr odebírá mnohem víc tepla

– důležitý je i podklad – pokud jste podcenili karimatku – vlhký písek nebo hlína bude odspodu “vysávat” teplo. Vždycky je o hodně tepleji když se leží na suchém podkladu. Ideální je jehličí nebo listí, suchá tráva. To je nesrovnatelně větší teplíčko.

– Nekempovat úplně v dolíčku a hned u vody. Nejchladnější vzduch klesá dolů, tak je tam fakt chladno. Navíc při ochlazování kondenzuje voda a všechno hodně navlhá a izolace potom nehřeje.

Brzy ráno, když jsem šel fotit bylo u jezera -7°C, ale pod tarpem, 30m od vody a pod stromama bylo jen -3°C a pro nás pohodlně prospaná noc.

– Na ochranu před deštěm používat stan, nebo tarp, rozhodně né žďárák – špatný žďárák je mnohem horší než žádný! Tělo vypotí přes noc klidně půl litru vody, špatný žďárák to nepustí ven a je to tragédie. Zkuste si nalít do postele půllitr vody. Bude vám zima i ve 20°C… to prostě nejde. 95% žďáráků co jsou na trhu vám spíš uškodí než pomůže…

Ono se to zdá jako kraviny, ale drobnosti se poskládají a výběr místa může dělat rozdíl mezi spokojeným spánkem a nebo proklepanou nocí… Na vaší další cestě si to můžete vyzkoušet a určitě přijdete i na něco dalšího. Každopádně trochou plánování a následným výběrem správného vybavení si můžete ušetřit valnou většinu promrzlých nocí…

Jestli máte nějaké další fajn tipy, pište je dolů do komentářů, rád se taky něco přiučím.

Nebudu se snažit o rozsáhlý popis všech alternativ dostupných na trhu, jen jsem se rozhodl podělit o svoje praktické zkušenosti z dvouletého intenzivního používání několika pěnových karimatek.

Vyzkoušené karimatky: (zleva) Therm-a-Rest RidgeRest Sol a Z-Lite Sol a klasická černá EVA.

Několik důležitých bodů úvodem:

• Žádná pěnová karimatka nenabízí na spaní takový komfort jako samonafukovačky, nebo nafukovačky. Pěnovky jsou prostě jiné a jejich výhoda je, že komfortní je jejich používání! (vysvětlím později)
• Protože některé pěnovky jsou dost drahé a přitom rychle ztrácí svoje vlastnosti, rozhodl jsem se popsat jejich uživatelské vlastnosti až po delším užívání, aby si každý mohl promyslet, jestli je ochotný do nich investovat. Karimatky RidgeRest Sol a černá EVA mají za sebou víc než 150 nocí, Z-Lite SOL cca. 30
• Všechny karimatky používáme ve zkrácené verzi – stačí délka od ramen po kolena (člověk si stejně vždycky dává něco pod hlavu, a pod nohy se na sněhu nahází zbylé oblečení z batohu) Navíc když je zima, tak stejně spíte skrčení a tak se i na krátkou karimatku vejdete celí:-) EVA je o něco kratší, protože je Markétina.
• Jde o subjektivní hodnocení i test. Jsem hodně hubený (183cm/68kg) a tím pádem samá kost, takže někdo trochu obalenější může všechno vnímat úplně jinak. Navíc se o svoje věci dobře starám, a tak vám třeba nemusí vydržet tak dlouho.

Na pěnovou karimatku jsem přešel po několikaletém používání tenké (2,5cm) samonafukovačky kvůli přípravě na 5ti měsíční Pacific Crest Trail. Trail prochází hodně opuštěnými pouštěmi a horami a nechtěl jsem řešit propíchnutí a obvyklé poruchy ventilku. Když jednou zkusíte samonafukovačku, na pěnovku se nechce…ale zvyknout se dá poměrně rychle a když si dáte trochu práce s výběrem místa, i s pěnovkou můžete spát docela pohodlně.

Pro porovnání – velikost sbalených kousků

Jako největší plus pěnovky hodnotím komfort jejího používání:

• nemusím mít strach, že mi navlhne a nemusím ji ráno sušit
• nemůže se porouchat:-)
• je lehoučká a navíc si můžu ustřihnout libovolnou délku a tvar, abych dosáhl optimálního poměru komfort/hmotnost
• když se přes den zastavím na pauzičku, hodím jí klidně na kamení a můžu pohodlně odpočívat
• smotám jí do roličky a sednu si na ní k ohni
• když na ní vyliju večeři, jednoduše ji otřu, nebo opláchnu (zvlášť praktické v oblastech kde jsou medvědi)
• když je potřeba, klidně z ní ufiknu kousek a podložím si kšandy batohu když mě tlačí:-)

A teď už ke konkrétním kousků. V tabulce jsou kromě výrobcem udávaných hodnot u nové karimatky i hodnoty po dlouhodobém používání (nejvíce se samozřejmě mění tloušťka a s ní i rozměr sbalené karimatky). Kromě skutečné hmotnosti je v tabulce i srovnávací hmotnost – každá karimatka je totiž jinak dlouhá a srovnávací hmotnost je skutečná hmotnost přepočtená pro srovnání na délku 130cm.

Hodnocení pohodlí je založené na stupnici 1-10, kde 1 je katastrofa, něco jako Alumatka a 10 je 2,5 cm tlustá samonafukovačka. Pohodlí jsem pro účel testu definoval jako schopnost eliminovat nerovnosti. Testoval jsem na rovném betonu a pod karimatku umísťoval v oblasti ramen a boků horolezecké karabiny.

Testování schopnosti eliminovat nerovnosti za použití karabin

Hodnocení životnosti – nejvyšší hodnota životnosti patří nejodolnější karimatce a je 10.

Shrnuto a podtrženo:

• černá EVA (platí pro všechny EVA bez hladkého, zataveného povrchu) se takřka nedá nacpat do batohu, okamžitě se na všechno „přilepí“, takže jde jen těžko použít jako výztuha na záda pro UL batohy. Do batohu jí nacpete jen když bude v extra obalu…Taky se rychle a snadno poškodí dlouhodobým slunečním zářením – prostě se speče, splaskne. Takto tenká (7mm) neschová téměř žádné nerovnosti, ale určitě ji neprolehnete jako Z-Lite a ani ostré nerovnosti nejsou „bolestivé“. V testu s karabinami se to jen potvrdilo. Na zádech to citelně tlačí, ale ani při zavrtění to není bolestivé.
• Z-Lite se zase rychle slehne běžným používáním – o čtvrtinu tloušťky během cca. 30 nocí. Na PCT jsem jich viděl několik slehlých na tloušťku alumatky:-) Ale skvěle se s ní manipuluje a nabízí velké množství alternativ jak ji zabalit a kam připnout. Docela fajn je, že večer když se chcete uložit a hodíte ji na zem na plachtu, tak je rovná a nesnaží se pořád sbalit jako rolovaná karimatka. Skvěle se hodí jako výztuha zad do UL batohů. Na tvrdém rovném povrchu nabízí nejlepší komfort, ale drobné ostré nerovnosti jsou při větším zatlačení hooodně cítit (když se třeba opřete o lokty, kleknete si, nebo při ležení na boku…). V testu s karabinami bylo těžké při ležení na zádech vůbec lokalizovat, kde karabiny jsou. Na boku, nebo pod rameno se ale snadno prolehne a bylo to až bolestivé.
• Ridge Rest je proti předchozím tank. Neskutečně moc vydrží, když ji motáte reflexní vrstvou ven, tak jí slunce vůbec nevadí. I intenzivním používáním slehne jen minimálně. Dobře se balí i za mrazu, někdy ji skládám na čtvrtiny a strkám na záda, manipulace dobrá. Na Tvrdém rovném povrchu není tak pohodlná jako Z-Lite, ani tak dobře neschová drobné kamínky, výstupky, ale určitě ji neprolehnete.

A stručně – pro intenzivní, dlouhodobé používání určitě Ridge Rest. Na občasné výlety s větším pohodlím Z-lite. Pokud víte, co děláte, EVA je lehčí a levnější.

Určitě si budete myslet, že tady se nedá moc ušetřit. Oblečení přece moc neváží a navíc potřebujete náhradní tohle a tamto. Tohle do tepla, tohle do zimy, tohle do deště a támhleto se vám zas líbí protože to má kapsičku:-) Zkuste si teda zvážit třeba nepromokavou bundu. Vy šťastnější budete někde kolem půl kila, méně šťastní na kile. A co třeba fleecová bunda? Ejhle, další půlkilo.

Základem tady je přestat nosit zbytečné věci. Toho ale docílíte postupně. Po každé výpravě si zapište, kolik a jaké věci jste vůbec nepoužili. Po pár výpravách už je jasné, že půlku věcí můžete klidně nechat doma. Dál se můžete zaměřit na univerzálnost vašeho oblečení. Různé kombinace pár kousků vám pokryjí téměř všechny situace. Další krok je redukce váhy některého oblečení. Pokud nejste vyloženě horolezci, kde je potřeba velká životnost materiálů a různé technické vychytávky, bohatě vám stačí lehounká nepromokavá bunda v hmotnostech 100-400g.

Po určité době se dopracujete asi k takovéhle sestavě oblečení:

– lehké rychleschnoucí kraťasy, funkční triko s krátkým rukávem, tmavé spodky, nebo kamaše (elasťáky), které v chladnu navlíknete pod kraťasy. Dále triko s dlouhým rukávem a lehká fleecová bundička a dva páry ponožek.

– do deště, a jako další vrstva při velmi chladném počasí, slouží lehká nepromokavá bunda a kalhoty. Určitě bych volil provedení s membránou, díky které se při rozumném pohybu nebudete koupat ve vlastním potu.

– lehká péřová bunda. Tady mám na mysli bundu s plněním alespoň 750 cuin a hnotností 200 až 400g. Když ji navlíknete jen na tričko, můžete se po campu komfortně pohybovat i v teplotách kolem 0°C. Péřovka skvěle pomůže i jako vrstva do spacáku je-li velká zima. V neposlední řadě je to jakýsi pohotovostní kus oblečení pro krizové situace (musíte bivakovat během výstupu někam do sedla, spadnete do vody a všechno máte mokré, najdete někoho podchlazeného) protože po oblečení přináší okamžité teplo. Je lehoučká, skladná a univerzální. Jenom je potřeba ji balit do nepromokavého obalu, aby v žádném případě nenasákla vodou, jinak samozřejmě nehřeje. Ze stejného důvodu je třeba zabránit tomu, aby promokla. Pokud ji potřebujete mít na sobě když lije, musíte přes ní nosit nepromok bundu. Jinak je k ničemu.

– tričko, spodky a ponožky na spaní. To ani tak né kvůli teplu, ale kvůli ochraně spacáku. Ne každý den máte šanci se v horách vykoupat a upocený a umaštěný spacák je nejen nepříjemný, ale hlavně ztrácí izolační schopnosti. Na spaní se ideálně hodí lehké oblečení z merino vlny, protože je příjemné, hřeje a nesmrdí ani po mnoha dnech:-) Spací věci vám navíc slouží jako náhradní oblečení pro případ krize. Místo věcí na spaní můžete použít např. hedvábnou vložku do spacáku, tu ovšem nemůžete použít jako náhradní sadu oblečení…

– doplňky jako něco s kšiltem proti slunci, čepice a rukavice a nízké lehké návleky na boty (do 100g). Ty se hodí nejen do sněhu, ale vpodstatě pořád, protože s nimi nemusíte neustále zastavovat a vyklepávat něco z bot.

Uvidíte, že nic víc nepotřebujete a jenom na oblečení dokážete ušetřit i víc než 2kg.