Setesdal je dlouhé údolí a vcelku malé pohoří v jižním Norsku. Že jste o něm nikdy neslyšeli? Výborně. Není to Rondane, Jotunheimen ani švédská Kungsleden. Přesně odpovídá mému zájmu vyhýbat se masám a hledat méně známé kouty. V těchto zapadlých kopcích většinou nikoho nepotkám – a když ano, bývá to někdo z místních.

Březen obvykle lyžařským túrám v Norsku přeje. Dny jsou dlouhé, teploty snesitelné, sníh většinou stabilní. Ale spoléhat se na to úplně nedá. Letošní zima nestála za moc ani v severních oblastech, a tak nebylo jasné, co nás vlastně čeká. Jediné, co jsme věděli jistě, bylo, že žádné sněhové hody to nebudou – a že se na nás žene teplá fronta.

Zimní výprava se saněmi (neboli pulkami) má spoustu výhod a pár nevýhod. Za prvé – vejde se toho opravdu hodně, což klade velké nároky na sebeovládání ohledně balení(letos jsem nebyl zrovna přísný…). Za druhé – většina zimního vybavení počítá se suchým, mrazivým počasím, ne s deštěm.

Nejraději mám tzv. Polar Bedding Bag – velký obdélníkový vak, kam naskládám pěnovku, nafukovačku, spacák, spací oblečení a připnu to celé navrch saní. Večer hodím vak do stanu a je rozestláno. Ráno zapnu zip, hodím ho zpět na pulku a jdeme dál. Geniální. Jen ne do deště.

První den nás přivítal krásným jarem. Chvílemi bylo až moc teplo. Vyrazili jsme po upravených běžkařských trasách do vyšších poloh a sněhové podmínky se s každým metrem zlepšovaly. V podvečer jsme lyžovali po zhutněném sněhu od skútrů – skoro ideál. Ale stan jsme už stavěli v jemném dešti. Předpověď nelhala.

Mlha, teplo, déšť

Teplo a déšť – kombinace, kterou na zimní túře rozhodně nechceš. Jak jsem zmínil vybavení jako např. Polar Bedding Bag není dělaný do mokra a sníh se za takových podmínek mění v cosi, co připomíná bramborovou kaši. Ale ne tu hladkou, našlehanou, co máme rádi. A jak kloužou lyže a naložené saně v bramborové kaši? Škoda mluvit, to se musí zažít.

Improvizovaný plán na deštivé počasí jsme měli – jen vyžadoval jiný, mnohem méně pohodlný systém balení. Stočili jsme trasu na sever, kde mělo ležet nejvíc sněhu. Vyrazili jsme vzhůru. Déšť, mlha a vítr nás provázely přes sedla, ale hory zůstaly skryté. Na druhé straně nás čekalo zklamání – kamení, lišejníky, sněhu méně než na místě, odkud jsme vyrazili. Sjeli jsme do údolí k jezeru s otevřenou chatou. Led držel, ale na povrchu leželo pět centimetrů vody z tajícího sněhu. Bylo jasné, že tudy dál nepůjdeme. Přitom jsme plánovali dva dny cesty právě po jezerech.

Zůstali jsme na chatě, usušili výbavu a dali si den volna – lyžování bez saní v těchto horách to je sen. Možná jste slyšeli, že norské chaty jsou zdarma. Není to úplně pravda. Některé sruby jsou volně přístupné a free, ale většina dobře vybavených chat pod správou DNT má poplatek – zhruba 1000 Kč za noc. Ten servis se z něčeho platit musí.

Lehké batohy, ranní pevný led, chvilkový návrat radosti. Ale během dne šly teploty zase nahoru a mrholení střídal nepolevující déšť. Rozhodli jsme se vrátit zpět na jih – do oblasti, kde bylo sněhu víc. A když už nic jiného, aspoň budeme blíž k autu.

Cesta se proměnila v tichou soutěž o to, kdo se “nezištně” rozdělí o víc jídla. “Hele, mám tu skvělý pršuto, nechceš?” – “Ne díky, ale mám famózní Goudičku, vem si ji celou!” Ve skutečnosti šlo jen o jediné, pod rouškou štědrosti se zbavit co nejvíc hmotnosti z vlastních saní.

Kaše, kaše, kaše

Přechod dalšího sedla v té mokré břečce byl úmorný. Nemám v oblibě vracet se stejnou trasou. Ale když jsme poprvé vlastně nic neviděli a podruhé to nebylo o nic lepší, hledali jsme správnou cestu jako by jsme tudy šli poprvé. Pršet nepřestávalo a sníh nám začínal doslova mizel pod nohama. Zbývaly nám zásoby na dva dny, ale dávalo to smysl? Zůstat a brodit se tím dál, i když lyžovat se v tom nedalo. Nebo se stáhnout, dokud byl na většině trasy sníh a s největší pravděpodobností nás čekalo jen minimum přenášení?

Dva dny dovolené se budou v létě hodit, takže ano, zvolili jsme ústup. Na trase jsme se pak několikrát přesvědčili, že jsme zvolili správně, protože o dva dny deště déle, bychom se potýkali s několika kilometry cesty bez sněhové pokrývky. Malovali jsme si to jinak, po předchozí výpravě do Norska v dokonalých sněhových podmínkách a krajině zalité sluncem byla laťka hodně vysoko. Ale vyzkoušeli jsme si zas něco jiného a nabrali nové zkušenosti jak dlouhodobě udržovat vybavení v použitelném stavu i když si počasí postaví hlavu.

Pokud vás zimní výpravy lákají více, koukněte na můj článek Jak na zimní treky: Praktické rady

Na našem e-shopu můžete narazit na několik druhů silikonizovaných textilií, jako jsou SilNylon, SilPoly nebo Sil/PU Nylon. Z pravidla se bude jednat o tarpy a stany, protože právě v tomto segmentu nacházejí silikonizované textilie největší uplatnění. Nabízí totiž vynikající poměr odolnosti, nízké hmotnosti a ochrany před nepříznivým počasím.

SilNylon

Se SilNylonem se můžete setkat u většiny tarpů, které nabízíme. Jak název napovídá, jde o textilii tvořenou kombinací silikonu a nylonu. Na ripstop nylon, který je sám o sobě velmi pevný a odolný proti roztržení, se z obou stran nanese vrstva silikonu. Tato vrstva dodává textilii, voděodolnost a zlepšuje její pevnost a pružnost. Vzniká tak velmi lehká a pevná textilie, která našla uplatnění a stálé místo v ultralehkém vybavení. SilNylon je velmi kluzký materiál, a proto se s ním ve výrobě hůře pracuje. Vzhledem k tomu, že na silikonovém zátěru nedrží žádné krycí pásky, švy se zatírají lepidlem na silikonové bázi a v drtivé většině případů zatírání provádí sám uživatel. Jistou nevýhodou SilNylonu je jeho prověšování, když navlhne. Během deštivých nocí tak může být potřeba SilNylonové tarpy dopnout. Naproti tomu jsou SilNylonové tarpy opravdu lehké a skvěle sbalitelné.

SilPoly  

SilPoly se vyrábí stejně jako SilNylon, ale s tím rozdílem, že silikon se nanáší na polyesterovou textilii. Ze SilPoly je vyroben například SMD Lunar Solo. SilPoly má oproti SilNylonu jednu hlavní výhodu – po navlhnutí se neprověšuje. Díky hydrofobní povaze polyesteru mívají SilPoly textilie vyšší vodní sloupec a také vysokou UV odolnost. Na druhou stranu polyester má obecně vyšší hmotnost než nylon a nižší odolnost proti roztržení. Stejně jako u SilNylonu si kvůli silikonovému zátěru zatírá švy lepidlem sám uživatel. Pokud víte, že se budete dlouhodobě pohybovat ve velmi deštivém prostředí s vysokou intenzitou UV záření, bude SilPoly patrně nejlepší volbou.

Sil/PU Nylon

Se Sil/PU Nylonem se můžete setkat na stanech Big Agnes nebo tarpech Gossamer Gear. Výroba Sil/PU Nylonu je složitější a dražší než u SilNylonu nebo SilPoly. Na nylonovou textilii se z vnější strany nanese vrstva silikonu a z vnitřní strany polyuretan. Díky PU zátěru je šití snazší než u Silnylonu a švy se dají přelepit páskou, takže uživateli odpadá nutnost zatírání švů lepidlem, jako je tomu u SilNylonu a SilPoly. Proto je tento materiál oblíbený u ultralehkých stanů tradiční konstrukce, což se ale také vždy projeví i v jejich ceně.

Venku na trailu se může přihodit ledacos. Všichni už jsme to zažili – tu se něco roztrhne, ohne, zlomí. Tedy ne že by se nám to dělo samo od sebe, ale výsledek je stejný. Taky ne každé zatržení o větev vyžaduje okamžitou opravu, ale pokud se třeba pohybujete po delší trase, je lepší řešit opravy dřív než později, kdy už může být příliš pozdě.

Proto je více než vhodné mít dobře vybavenou sadu na opravy a samozřejmě umět si s ní poradit. Protože co si budeme povídat – umění improvizace je klíčem k úspěchu. Sada na opravy se liší v závislosti na druhu výpravy. Jinak vypadá na týdenní lyžařskou túru, úplně jinak na bikepacking a zase jinak na turistiku. Ale existuje pár zcela zásadních a základních věcí, které jsou neměnné pro každou z nich a v podstatě zcela dostačující na každý trek.

5 věcí, které nesmí chybět v žádné sadě na opravy

1. Izolepa

Tohle je naprostý základ. Jakákoliv lepicí páska je lepší než žádná, ale pokud si chcete vybírat, doporučuji nějakou s hustou strukturou nití a dobrým lepidlem, jako je Gorilla, 3M apod. Ideální je namotat pár metrů na trekové hole, případně se mi osvědčilo omotat ji kolem zapalovače nebo nějaké staré plastové kartičky, pokud chcete nosit izolepu schovanou v sadě. Úplně nejlepší je použít obě varianty.

2. Lepidlo Stormsure

Tohle lepidlo už zalepilo řadu karimatek, bot, batohů a všeho možného, na co si jen vzpomenete. Nevýhodou Stormsure je jeho dlouhá doba tvrdnutí, na druhou stranu opravy zalepené Stormsurem jsou trvalé. Případně se dá použít lepidlo SeamGrip +Sil, které funguje podobně, ale je řidší.

3. Šití

S jehlou a nití nemusíte být nejlepší kamarádi, ale pár stehů byste zvládnout měli. Jsou místa a materiály, které izolepou ani záplatou neopravíte. Potřebujete pevnou nylonovou nit nebo režnou. Případně se dá sáhnout do hygieny pro zubní nit, pokud na to máte dost velikou jehlu.

4. Záplaty

V podstatě nejsou nezbytné, protože izolepa zvládne opravdu hodně. Ale protože používám například SilNylonový tarp, mám ve své sadě i SilNylonovou záplatu, která jako jediná na SilNylonu opravdu trvale drží. A vzhledem k tomu, že kus Tuff Tape mě nijak nezatíží, na opravy především péřového a membránového oblečení je nejlepší. Při aplikaci podobných záplat musíte vždy zakulatit rohy, aby se nezačaly brzy odlepovat.

5. Nůž

V podstatě se jedná o věc denní potřeby stejně jako zapalovač, takže bych ho asi do opravné sady zahrnovat nemusel, ale raději pro jistotu. Bez nože, toho moc opravit nezvládneme, takže je lepší na něj nezapomenout. Nemusí to být rovnou „Rambo kudla“, ale pár centimetrů ostrá čepel se kterou si ukrojíte jídlo, přeříznete popruh, zašpičatíte klacek apod.

Co stojí za zvážení

Níže naleznete pár drobností, které jsem po různu viděl u někoho jiného, případně se v čase objevují a zase mizí z mé vlastní sady na opravy.

• zavírací špendlíky
• 2mm šňůra (kromě oprav, lze použít na sušení prádla, zavěšení jídla, atd.)
• trubička na opravu stanové tyčky (lepší nechat v opravné sadě, z obalu od stanu se rády ztrácí)
• podle toho, na čem vaříte, náhradní díl či nutné nářadí na servis vařiče
• vteřinové gelové lepidlo
• zdrhovací el. pásky
• FixnZip
• lihové ubrousky

Lehký a prostorný tarp s integrovanou moskytiérou. To je Six Moon Designs Deschutes Plus, ve kterém jsem na svých trecích naspala už několik měsíců. Proč je mou volbou číslo jedna? Stručně řečeno nabízí dostatek prostoru, spolehlivost i přes svou nízkou hmotnost a obstojí i v těch nejhorších podmínkách. No a dlouze? To se dozvíš v následujících řádcích. 

Všichni známe Big Three = velkou trojku, která zastupuje batoh, spacák a přístřeší – tedy ty nejtěžší kousky vybavení ve tvém gearlistu, na kterých se dá jejich výměnou ušetřit docela dost váhy! Já bych však zavedla ještě jinou trojku, tzv. Comfy Three. Ta by představovala vybavení, na které se zaměřit, aby si člověk trek užil naplno a v co možná největším pohodlí. 

MOJE COMFY THREE

• Za mě to jsou pohodlné boty, které nedělají puchýře, podrží mě v náročném terénu, jsou prodyšné, lehké a je na ně zkrátka spoleh.
• Správný, a hlavně správně nastavený a sbalený batoh, který sedí, jak má. Nikde netlačí, nezavazí, v podstatě o něm až na nějakou váhu vůbec nevím. 
• Poslední a neméně důležitý je spací systém – spacák, karimatka, přístřešek. Protože dobře se vyspat po náročném dni na nohou je ta nejlepší odměna a zároveň zdroj energie na 

No a na jeden kousek výbavy, který není jen v oficiální Big Three, ale také v mé osobním Comfy Three, se teď společně mrkneme.

TARP SIX MOON DESIGNS DESCHUTES PLUS

Pokud hledáte ultralehký přístřešek na dlouhé treky, bikepacking nebo minimalistické kempování, tak hledání právě skončilo. Sáhněte po SMD Deschutes Plus, což je jednoplášťový přístřešek, který kombinuje nízkou hmotnost, snadnou stavbu a odolnost vůči nepřízni počasí.

1. Hmotnost a skladnost 

Když se mi v roce 2021 tarp dostal poprvé do rukou před mou plánovanou pěší poutí do Istanbulu, tak mě překvapila nejen extrémně nízká hmotnost – samotný přístřešek váží pouhých 460 gramů, ale také sbalitelnost do vaku 30 x 10 cm (když se člověk vynasnaží, tak jej sbalí i do poloviční velikosti). Přitom hned na první dobrou je vidět kvalitní zpracování, což se potvrzuje i na použitých materiálech. Tkanina ze silikonizovaného nylonu je nejen voděodolná, ale taky vzhledem k váze poměrně bytelná. 

2. Konstrukce a odolnost vůči vnějším vlivům

Stavbu přístřešku jsem hned na poprvé zvládla sama i já! A to je o říct (smích). Nepotřebujete žádné speciální tyče, stačí použít jednu trekovou hůl, kterou nastavíte na výšku okolo 125 cm. Tato možnost nastavení délky navíc umožňuje měnit výšku tarpu v závislosti na povětrnostních podmínkách. Náporu větru navíc skvěle odolává zvolená pyramidová konstrukce. K ukotvení pak postačí pouhých 6 kolíků, které z mé zkušenosti nemusí být ani nějakých delších rozměrů, tarp je prostě opravdu dobře navržený.

Jednoplášťová konstrukce ale logicky přináší určité výzvy s kondenzací – nejednou se mi stalo, že mi pršelo na hlavu uvnitř tarpu, ačkoliv venku nespadla ani kapka, ale člověk se zkrátka stále učí. Větrací otvor v horní části a vypnutí přístřešku výše nad zemí (i díky integrované moskytiéře, takže se člověk nebojí hmyzu) pomáhají vlhkost omezit na minimum. Na hlavní vypínací šňůře je navíc prusík s plastovým háčkem, a tak si můžete stříšku nad “předsíňkou” vyhrnout nahoru, nebo stáhnout dolů podle podmínek, abyste dosáhli dobré ventilace. Navíc hlavní vypínací šňůra má utahování uvnitř, a tak si můžete tarp při dešti dovypnout pěkně ze spacáku. Horní větrání by tedy sice mohlo být lepší, ale při správném výběru místa a postavení se dá kondenzaci dobře předejít. Jak bojovat s kondenzací u stanů se můžete dočíst zde.

Já si ještě u konstrukce pochvaluji snadné napnutí tarpu. I když jej člověk nepostaví zcela dokonale, tak stanové kolíky se zachytí za poutko, které lze na konci finálně dotáhnout a celý přístřešek díky tomu zpevnit.

No a to, že se dá vchod krásně rozepnout téměř po celé délce, to už je jen třešnička na dortu v pohodlnosti jak ve vylézání a vlézání, tak při přípravě věcí ke spánku či pozorování západu slunce z pohodlí spacáku. 

POZOR! Tarp je forma přístřešku, jejíž součástí nebývá podlážka a u SMD Deschutes Plus tomu není jinak. Jako náhradu za ní lze využít tyvek. Doporučuji si jej vystřihnout tak, aby přesahoval přes okraj moskytiéry, což pomůže vyvarovat se nezvaným hostům. 

3. Komfort a prostor

Přístřešek nabízí dostatek prostoru pro jednu osobu, včetně batohu. Vnitřní výška okolo 120 cm je dostatečná na pohodlné posazení i převlečení. Pro delší pobyt při špatném počasí může působit trochu stísněně, ale k tomu zkrátka ani neslouží – pomáhá člověku být lehký a rychlý, takže z nějakým nekomfortem je potřeba v takových případech počítat. Prostoru má Deschutes Plus opravdu habaděj, takže můžete uvnitř třeba i sušit věci, když vás to přes den zastihne déšť. Prostor na nohy i hlavu je dobře navržený, ale bohužel poslouží pro jedince cca do 190 cm, poté je lepší sáhnout po jiných variantách tarpů. 

Integrovaná moskytiéra na spodní části dveří je pro mě takový malý velký zázrak, který mě chrání proti otravnému hmyzu a zároveň umožňuje lepší cirkulaci vzduchu. Jakože těch 80 g za to opravdu stojí! Navíc tím, že je dlouhá, tak také umožňuje hezky pracovat s výškou tarpu a o tuto výhodu člověk nepřijde. 

Můj TIP = tyvek si dám tak, aby přesahoval přes moskytiéru a na různá místa po obvody rozmístím vybavení a tím nejenže tarp zatížím, a ještě trochu zlepším jeho stabilitu, ale navíc eliminuji prostor, kudy by se mohl dovnitř dostat krvelačný hmyz. 

4. Seznámení se se svým vybavením 

Pozor! Tarp nemá zalepené švy! Stejně jako u ostatních ultralight stanů a tarpů to musíte udělat sami. K tarpům, které jsou vyrobeny ze silikonizovaného nylonu si můžete dokoupit toto lepidlo nebo si můžete namíchat vlastní směs dle tohoto návodu. Je to možná otrava, ale aspoň si zkusíte stan postavit a při přelepování se s ním seznámíte. Pokud je to pro vás nepřekonatelný problém, tak nejste na ultralehké pojetí připravení a svoje vybavení hledejte v jiné kategorii… Ultralight je o tom, že znám svoje vybavení i jeho limity a podle toho se k němu chovám a starám se o něj. Odměnou je mi lehoučký batoh, se kterým je radost se celé dny prohánět po horách!

Zatírání švů na tarpu pro vás v Nalehko i natočili:

SHRNUTÍ 

SMD Deschutes Plus je skvělý jednoplášťový přístřešek pro všechny, kdo hledají co nejnižší hmotnost a skladnost bez kompromisů v odolnosti. Je ideální pro ultralight treky, bikepacking nebo sólo výlety.

Klady:

• Extrémně nízká hmotnost a skladnost
• Kvalitní materiály a dobrá odolnost
• Snadná a rychlá stavba
• Přijatelná cena vzhledem k váze a kvalitě

Zápory:

• Riziko kondenzace při vlhkém počasí 
• Pro postavy okolo 190 cm už bude tarp dost těsný, pro vyšší vyloženě malý
• Nemá podlážku, ale to je princip tarpů
• Je potřeba si sám zasilikonovat švy

Pokud jste ochotni přijmout drobná omezení spojená s jednoplášťovou konstrukcí, SMD Deschutes Plus vás podle mě rozhodně nezklame. Tento přístřešek kombinuje minimalistický design s funkčností, kterou oceníte na každém kroku svého trailu!

Text a foto: Nicolette Havlová

Ve světě ultralehkých stanů a tarpů je častým předpokladem, že lehké a vysoce kvalitní produkty přichází automaticky s vysokou cenovkou. Stan The Two od Gossamer Gear této rozšířené představě vzdoruje – jde o cenově výhodný přístřešek pro dvě osoby s kompletní hmotností okolo 800 g, který splňuje nároky baťůžkářů, ostřílených hikerů nebo i bikepackerů. Ať už hledáte prostorný stan pro dvě osoby nebo o něco prostornější přístřešek na sólo výlety, The Two je navržen tak, aby nabízel pohodlí, odolnost proti povětrnostním vlivům a trvanlivost za cenu výrazně nižší než ostatní ultralehké varianty.

Klíčové vlastnosti

The Two nabízí působivou specifikaci a jeho design míří na úsporu hmotnosti a odolnost. Kdysi byl k dispozici ve dvou materiálových variantách: plně nylonová konstrukce a hybridní verze z nylonu a materiálu DCF (Dyneema Composite Fabric). Zde recenzovaná nylonová verze je asi o 85 g těžší než varianta DCF, ale je výrazně cenově dostupnější. Varianta DCF se již nevyrábí a nemám informace, zda bude někdy v budoucnu opět uvedena na trh. Pro vyznavače turistiky, kteří hledají ultralehkou variantu bez kompromisů v oblasti odolnosti nebo prostoru, je The Two silným konkurentem pro ostatní třísezónní stany.

Parametry:

• Hmotnost:
  • Hlavní „tělo“ stanu: 700 g
  • Celý komplet (stan, obaly, 8 kolíků, šňůry): 796 g
• Vnitřní rozměry: 213 cm × 122 cm (šířka u hlavy)/107 cm × 109 cm (šířka u nohou)
• Sbalený stan: 28 × 12.7 cm
• Materiál: 10D Ripstop SilNylon s PU zátěrem (UTS)

Konstrukce stanu počítá s vyztužením pomocí trekových hůlek – ačkoli společnost Gossamer Gear nabízí samostatnou sadu stanových tyčí pro ty, kteří se na túry vydávají bez trekových hůlek nebo stan používají pro aktivity bez hůlek (například bikepacking). Díky této flexibilitě a prostornému vnitřnímu prostoru je stan univerzální a vhodný společník pro různé outdoorové aktivity.

Klady

• Výjimečná užitná hodnota: Z hlediska ceny a kvality nabízí The Two vynikající volbu. V porovnání s jinými ultralehkými stany pro dvě osoby je jeho cena výrazně nižší, aniž by se snížil komfort nebo odolnost.
• Prostorný interiér: Vnitřek stanu je prostorný a pohodlně se do něj vejdou dvě osoby. Dvě předsíňky zvyšují komfort obývání a poskytují velkorysý úložný prostor či prostor pro další vybavení, což je užitečné zejména za vlhkých nebo bouřlivých nocí.

• Kvalitní zpracování: Nylonové tělo je pružné a podlepené švy zvyšují nepromokavost, takže stan je vhodný do různých třísezónních podmínek.

Zápory

• Kondenzace a prověšování: Na jednostěnné nylonové konstrukci se může hromadit kondenzace, zejména ve vlhkém nebo mokrém prostředí. Když je nylon vlhký, má tendenci se prohýbat, což může při nedostatečném napnutí vytvářet sběrné kapsy, ve kterých se shromažďuje voda.
• Požadavky na postavení: Na rozdíl od volně stojících stanů vyžaduje stan The Two k postavení trekové hole nebo samostatně prodávané stanové tyče, což může na kamenitém nebo zmrzlém terénu činit stavění náročnějším.

• Omezené možnosti větrání: Konstrukce vrchní části a dveří stanu omezuje možnosti přizpůsobení větrání. Dvě předsíňky mají každá jednu klapku s úchytem pro poloviční otevření, což omezuje volbu směru proudění vzduchu v závislosti na větru nebo dešti.

Hodnocení funkčnosti

Stavění

Postavení stanu The Two je rychlé a intuitivní, pokud stojíte na měkkém a rovném terénu. Stejně jako u jiných „non-freestanding“ stanů může být postavení na nerovném nebo kamenitém terénu poněkud složitější. Pro postavení stanu stačí vykolíkovat čtyři rohy, umístit hroty trekových holí do otvorů na koncích stropního dílu a vypnout lanka pro celkové napnutí stanu. Díky svému střihu si stan udržuje napjatý tvar, což snižuje jeho prohýbání – pokud je správně postaven. Nastavovací prvky Lineloc na každém rohu pomáhají při napínání a umožňují doladit nastavení i ve složitějších podmínkách.

Hmotnost a sbalitelnost

Samotný stan The Two váží kolem 700 g, což splňuje ultralight nároky. Dokonce i s kolíky a pytlíkem na věci (součástí balení) je hmotnost sbaleného stanu pouhých 800 g. Takto lehká konstrukce v kombinaci s kompaktními rozměry (28 x 13 cm ve sbaleném stavu) umožňuje snadné uložení stanu The Two prakticky do jakéhokoliv batohu.

Kvalita 

Nylonová ripstop tkanina 10D zajišťuje rovnováhu mezi hmotností a odolností a poskytuje ochranu pro většinu třísezónních použití. Konstrukce podlahy stanu ve tvaru vany chrání před mokrou zemí a podlepené švy posilují jeho nepromokavost. Pozornost, kterou společnost Gossamer Gear věnuje kvalitě konstrukce, je patrná z pevného prošití a zesílených švů, což stanu The Two dodává odolnost, která je u jiných ultralehkých modelů neobvyklá. Celkově je stan postaven tak, aby vydržel typické třísezónní podmínky, a dokáže předčit mnoho lehčích a dražších modelů na trhu.

Systém větrání

Jednoplášťová konstrukce stanu znamená, že se v něm může hromadit kondenzace, zejména ve vlhkém nebo chladném prostředí. Dvě předsíňky však pomáhají tento problém zmírnit, protože umožňují proudění vzduchu z obou stran. Každá předsíňka má jednu „klapku“ pro částečné otevření. Podle mého názoru je větrání dobré, mám-li možnost otevřít oboje dveře.

Nicméně nejsou zde žádné větrací otvory, pokud necháte dveře zavřené. Tato drobná nevýhoda může mít vliv na pohodlí za obzvláště vlhkých nocí nebo v náročném počasí, protože je obtížné plně ovládat větrání podle směru větru.

Odolnost vůči povětrnostním vlivům

Díky podlepeným švům a voděodolné vrstvě UTS (1800 mm) je The Two konstruován tak, aby zvládl déšť, vítr, a dokonce i lehký sníh. Střih hřbetu stanu s ostře zkosenými stěnami pomáhá účinně odvádět vodu, zatímco přirozená nepromokavost silnylonu zajišťuje dostatečnou ochranu v různých podmínkách. Za mokra se však nylon může prohýbat, což lze kompenzovat pravidelným napínáním. Správné ukotvení a dobře nastavené pnutí pomůže zabránit vzniku propadlejších míst, ve kterých se při delším dešti shromažďuje voda.

Využitelnost

Na ultralehký přístřešek pro dvě osoby poskytuje The Two komfortní množství prostoru s masivními dvojitými předsíňkami, které zvyšují pohodlí při pobytu tím, že uvolňují celkový vnitřní prostor. Ačkoli je stan při společném užívání pohodlný, jeho rozměry a předsíňky poskytují dostatek úložného prostoru pro vybavení navíc, takže je vhodný pro páry nebo i sólo turisty, kteří touží po dalším extra prostoru.Stan The Two váží v kompletním balením okolo 800 g a je dostatečně lehký i pro sólo cestovatele, kteří upřednostňují větší vnitřní prostor.

Charakteristické rysy:

• Voděodolnost: Vnitřní PU zátěr 1800mm UTS (Ultra Tear Strength) v kombinaci s podlepením švů posiluje schopnost stanu odolávat trvalým dešťovým srážkám.
• Vnitřní úložný prostor: Dvě kapsy ze síťoviny – každá na jedné straně stanu v blízkosti dveří – jsou dostatečně velké, aby se do nich vešly drobné potřeby, jako je např. láhev Nalgene.
• Síťované dveře: Dveře se síťkou na každé straně se zapínají na zip podél podlahy a na boční straně. Ačkoli nejsou tak snadno přístupné jako půlená dvířka, jsou funkční pro ochranu před hmyzem.
• Vestibuly: Dvě velké předsíňky stanu poskytují dohromady skoro 2 m² chráněného prostoru a poskytují tak velké možnosti skladování a větrání.
• Výšková nastavitelnost: Stan je možné použít s trekovými holemi od výšky 120 cm až do 150 cm – to při nastavení na maximální výšku nabízí působivý prostor nad hlavou.

Volitelné příslušenství

• Podlážka Polycro: Podlážka z poleolefinu Gossamer Gear Polycro nabízí extra přídavnou ochranu stanového dna.
• Set stanových tyček: Pro ty, kteří nepoužívají trekové hole, je k dispozici samostatná sada hliníkových (pozn. překladatele) stanových tyček. Balení těchto tyček váží pouhých 170 g a tyčky jsou vhodné jak pro model The One, tak pro model The Two.
• Přídavný vrchní odkládací prostor: K šňůře na sušení prádla lze připevnit přídavný „kapsář“ pro pohodlný přístup k dalším drobnějším předmětům.

Finální verdikt

Stan The Two od společnosti Gossamer Gear je výjimečně dobře vyvážený stan, který poskytuje rovnováhu mezi hmotností, odolností a cenovou výhodností. Možná není nejlehčím přístřeškem na trhu, ani se nevyrovná snadnému stavění volně stojících stanů, ale spolehlivě funguje ve více kategoriích za zlomek ceny podobných ultralehkých možností. Díky vlastnostem, které uspokojí jak začátečníky, tak zkušené ultralight nadšence, je The Two solidní volbou pro každého, kdo potřebuje spolehlivý třísezónní přístřešek, který nezruinuje banku.

Autor: Markus Zinkl

Z anglického originálu s laskavým svolením autora přeložil do češtiny Tomáš U. Celá recenze včetně fotografií patří autorovi.

Pokud patříte mezi ty, které láká představa zasněžených hor, klidu, ticha, samoty a nedotčené přírody, budeme si rozumět. Zimní treky nabízejí zcela jiný druh výzev a zážitků než v letních měsících. Ale není nutné se jich bát. Ano, zimní prostředí vyžaduje specifickou přípravu, vybavení a správnou strategii, aby se takový výlet nestal nepříjemným nebo dokonce nebezpečným zážitkem. Ale to je také důvod, proč vznikl tento článek, aby vám pomohl vyhnout se zásadním chybám.

Psal jsem tento článek jako takový úvod do pobytu v zimním prostředí opřený o vlastní zkušenosti. Všeobecných neutrálních rad najdete jistě na internetu spoustu. Věřím, že pokud vážně uvažujete o zimních výpravách, tak si přijdete na své.

Původně jsem nechtěl zasahovat do lavinové problematiky, protože je to samostatně velmi obsáhlé téma, ale nakonec jsem se rozhodl začít tím hned, protože je životně důležité to říct. V první řadě se vyhněte lavinovým terénům! Pokud ve vaší cílové destinaci hlásí lavinové nebezpečí, nechte to na jindy nebo změňte směr.

Osobně mám zimní túry spojené s horami, ale pravdou je, že to vůbec není nutné. Absolvoval jsem řadu zimních tripů na kole i na lodi v nížinách a bylo to super. Zimní les dokáže být za správného počasí stejně kouzelný jako horské hřebeny. Proto by byla škoda soustředit svou pozornost jen na horské oblasti.

Příprava, plánování trasy a sledování počasí

Já vím, je to nepopulární, ale je nutné se trochu připravit. Mít s sebou a umět se orientovat v papírové mapě není vůbec na škodu, protože baterie, jak víme, v zimě dlouho nevydrží. Pokud se spoléháte jen na telefon, připravte si dostatečnou zásobu energie. To samé platí pro čelovku. Zimní dny jsou krátké, noci dlouhé a kapacita baterií se rychle snižuje! Zásadní elektroniku, jako je telefon nebo baterie do foťáku, nosím co nejblíže u těla, kde je teplo, ale bohužel také vlhko. Na to pozor.

S podstatně kratší denní dobou přímo souvisí i délka etapy. Navíc samotné zimní prostředí bere z těla více energie, proto plánujte střízlivě. Věnujte pozornost počasí, protože od toho se odvíjí spousta dalších věcí, včetně zvoleného vybavení. V ideálním případě chcete pár dní tlakové výše, která slibuje čisté nebe. To, co nechcete, je vichřice nebo mrznoucí mlha. Ve finále je pro pobyt venku podstatně příjemnějších -10 °C suchého mrazu než -2 °C s mrznoucí mlhou.

Na horách se počasí umí změnit rychle i navzdory aktuální předpovědi, proto je více než vhodné mít předem stanovený plán pro případ, že se podmínky zhorší natolik, že budete muset utéct. Například na horských hřebenech je jedna strana vždy vhodnější k ústupu s ohledem na sklon svahu, osídlenost atd., a to je dobré vědět předem.

Ještě jedna důležitá věc: Respektujte přírodu a minimalizujte svůj dopad na životní prostředí.

Správná volba oblečení a vrstvení

Tisíckrát omleté vrstvení tenčích vrstev na sebe už snad nemá smysl rozebírat, ale mám k tomu několik poznatků. To, co vás samozřejmě zajímá, je udržet tělo v teple. Ale to, co vás zajímá ještě víc, je vyhnout se nadměrnému pocení. Proč? Protože suché oblečení slouží jako tepelný izolant, ale mokré jako vodič. Takže pokud nechcete nosit další sady oblečení, je důležité zůstat v suchu. Mě se nejlépe osvědčilo oblékat se na úplně spodní hranici komfortu. To znamená, že ve chvíli, kdy se zastavím, okamžitě pocítím chlad a musím sáhnout pro izolační vrstvu. Tím se mi daří udržovat pocení na minimu. Pak je také podstatné nebýt líný a pracovat s vrstvami, protože jinak nemají žádný účel. Takže ve chvíli, kdy mě čeká delší stoupání, musím jednu vrstvu sundat, při sestupech si naopak mohu jednu vrstvu přidat.

Také vám doporučuji nechat péřovku v batohu a používat ji, jak je zamýšleno, tedy jako pasivní izolaci pro chvíle bez pohybu. Propocená péřovka, kterou navíc „zmasíroval“ batoh, vám večer ani druhý den nebude moc platná. Pokud jste zimomřivý a potřebujete chodit v teplé bundě, koukněte se po něčem s aktivní izolací jako je Polartec Alpha nebo syntetickou náplní.

Rezervní oblečení v podstatě řeším suchou sadou základní vrstvy, kterou používám především na spaní, protože do spacáku chci jít v suchém. Pamatujte, že pokud je vám zima na nohy, nasaďte si čepici.

Spánek v zimních podmínkách

Zimní kempování si zaslouží samostatný článek, ale zkusím se držet toho nejpodstatnějšího. Zásadní je vědět, s čím pracujete a znát limity svého vybavení.

Karimatka

Dvě jsou lepší než jedna, obzvláště pokud se chystáte spát na sněhu. Sice to není úplně ultralight, ale funguje to. Aby vám přes noc neuniklo všechno teplo do ledové země, potřebujete karimatku s co nejvyšším tepelným odporem.. Řekněme alespoň R5. Pokud si nejste jisti, co to znamená, koukněte se na 3 kroky, jak vybrat ideální karimatku. V zimních měsících balím dvě karimatky zcela automaticky. Jednu nafukovací s vysokým R (Xtherm, XLite, Ionosphere) a druhou pěnovou s uzavřenou buněčnou strukturou. Tepelný odpor se sčítá, tudíž dvě karimatky znamenají vyšší R. Také mám velkou šanci, že pokud nafukovačka selže, na pěnovce zvládnu noc nějak doklepat. A v neposlední řadě používám pěnovku během dne na sezení a odpočinek.

Spacák

Pokud se budeme bavit o zimním spacáku, měl by mít alespoň 800g peří. Taková je moje zkušenost. Můžete improvizovat vrstvením dvou lehčích spacáků, přilepšit si nějakou vložkou do spacáku, či nouzovým žďárákem (také dovnitř spacáku), ale za zimní spacák považuji ten, ve kterém je 800g peří a více. Abychom ze svého spacáku vytěžili maximum, je důležité umět ho správně používat. Tím mám na mysli třeba i správnou velikost. Pokud je spacák těsný, bude vám opravdu zima. Příliš velký spacák zase může znamenat, že budete mít problém ho vlastním tělem „vytopit“.

Spacák totiž nehřeje, ale izoluje. Proto musíte jít spát zahřátí. Pokud vymrznete u pozorování hvězd, nebo vaření večeře a studení vlezete do spacáku, tak se žádný objímající pocit tepla nedostaví. Do spacáku chcete zalézt prokrvení (rozvičení) a najedení (teplým jídlem s dostatkem bílkovin a tuků, ze kterých bude váš vnitřní kotel čerpat celou noc). Aby peří ve spacáku fungovalo, musí zůstat v suchu. Nikdy nedýchejte do spacáku. Hlava patří do kapuce a vlhký dech musí uniknout mimo spacák. Pořádný kulich, případně kukla vám udrží hlavu v teple. Suchá sada oblečení s merinem na spaní také pomůže a ponožky, které ani náznakem neškrtí kolem kotníků, jsou zásadní.

Přístřeší

Volba vhodného přístřeší závisí na počasí, očekávaných podmínkách a náročnosti trasy.

• Tarp – Ve většině případů, kdy se nechystám nad pásmo lesa, si vystačím s tarpem. V podstatě jde jen o to schovat se do závětří a nezapadat sněhem. Ohledně hmyzu je zima velmi milosrdná. (plusové body pro zimní kempování) Pokud se budete zdržovat mezi stromy, nezapomeňte zkontrolovat, co máte nad hlavou. V zimě není nouze o vyvrácené stromy a zlámané větve pod tíhou sněhu.
• Stan – Nad pásmem lesa, kde je vysoká pravděpodobnost silného větru, případně pokud nemáte zkušenosti s tarpem, je stan nejbezpečnější volbou. Nabízí velmi dobrou ochranu před větrem i sněhem a také v něm bude o pár stupínků víc než venku. Stan je potřeba větrat, jak to jen jde, protože ráno se díky zmrzlému kondenzátu probudíte v ledové jeskyni. Pokud bude uvnitř vařit, bude to ještě horší. Nesnažte se stan vytápět vařičem, je to zbytečné. Vážně hrozí otrava oxidem uhelnatým a efekt bude zanedbatelný. Pokud stavíte stan ve svahu, směřujte vchod z kopce dolů. Studený vzduch vám tak nebude proudit vchodem do stanu.

• Bivak – Ať už se žďárákem, nebo bez, pokud to podmínky umožňují, tak strávit jednu noc na sněhu pod širákem je jeden z nejhezčích zážitků. Žďárák poskytne ochranu před větrem a zadrží trochu tepla, ale garantuji vám, že z něho ráno vytáhnete spacák mokrý (jednu noc se to dá přežít). Na druhou stranu, pokud se rozhodnete vyrazit jen se spacákem, počítejte s tím, že ráno bude celý pokrytý námrazou (pokud spacák takto zabalíte do batohu a teplota stoupne nad nulu, vytáhnete ho úplně mokrý). A navíc, opravdu potřebujete vyřešit závětří, buď sněhovým záhrabem (lopata nutností), nebo nějakou přírodní překážkou.

Hydratace a strava

V zimě je hydratace často podceňována, protože člověk nepociťuje žízeň tak často jako v létě. Ale zůstat dostatečně hydratovaný je v zimě stejně důležité jako v létě. Možná dokonce důležitější, protože když je tělo dehydratované, neprokrvuje se tak, jak má, a tím pádem je citlivější na chlad. O zdravém úsudku a výkonnosti ani nemluvě. Tím chci poukázat na to, že litrová termoska na den je opravdu zoufale málo. Alespoň dvojnásobek je minimum. Během dne je nutné tekutiny doplňovat. Ať už tavením sněhu nebo z vodních zdrojů.

Ohledně jídla je fajn sáhnout po potravinách s vyšším obsahem kalorií a ideálně s malým obsahem vody, aby je šlo v mrazu rozkousat. Velmi se mi líbí přirovnání jídla ke dřevu a vnitřnímu tělesnému ohni, které jsem někde četl. Tuk funguje v těle jako dubové poleno, které hoří pomalu a dlouho. Bílkoviny jsou jako menší polena, která udržují oheň stabilním mírným plamenem. Zatímco komplexní sacharidy jsou spíše jako menší suché větve, které rychle zahřejí, ale jejich plamen se dlouho neudrží. Rychlé cukry pak fungují jako okamžitý podpalovač…

Vaření pod bodem mrazu

V teplotách těsně nad bodem mrazu se můžete spolehnout na dvě paliva: plyn a benzín. Tekutý líh je kolem nuly stále funkční, ale uvařit na něm trvá opravdu dlouho. Benzínové vařiče jsou jasnou volbou pro polární expedice, ale jsou velké, těžké a trochu smrdí. Z toho tedy vyplývá, že plyn je vítězem. Já sám, pokud se chystám na víkend, beru vždy plynový vařič. Na týden už zvažuji podle podmínek, zda plyn nebo benzín, a na cokoliv delšího než týden je benzínový vařič nejlepší volbou, ale o tom až někdy jindy.

Nejlepších výsledků s plynem jsem dosáhl se systémy jako je JetBoil. Tepelný výměník, neoprenový obal a ideálně i vyrovnávací tlakový ventil výrazně zlepšují výkon ve srovnání s běžnými vařiči a hliníkovým ešusem. Největším problémem vaření na plynu v mrazu je ochlazování bomby a s tím spojený pokles tlaku. Proto se může stát, že i na plynu je v zimě vaření úmorně neúčinné. Udržovat bombu v provozní teplotě znamená, že ji například na noc beru do spacáku. Nebo když vím, že už se blížím do cíle, tak ji z batohu přemístím pod bundu k tělu, abych ji před použitím zahřál. Při samotném vaření pomáhá umístit bombu na nějakou podložku (lopata, sedátko, zádová výztuha), místo na přímý sníh. Pořádné závětří je samozřejmě nutností.

Bezpečnost a první pomoc

Zimní turistika s sebou nese vyšší riziko podchlazení, omrzlin a vyčerpání. O výjezdech Horské služby k vyčerpaným a nevybaveným turistům slýcháváme celou zimu. Nebuďte jedním z nich! Zjistěte, co znamená hypotermie, jak ji rozpoznat a jak proti ní účinně zasáhnout. Vybavte si lékárničku reflexní fólií a nepodceňujte první bod tohoto článku! Jezte a pijte. Chraňte pokožku a oči před sluncem a promyslete plán pro případ, že by situace nabrala špatný směr.

Tipy pro udržení komfortu

• Plastová lahev s horkou vodou dělá ve spacáku zázraky. Pokud nemůžete rozmrazit nohy, strčte si ji mezi stehna. Tepny pak ohřejí krev a dovedou ji až ke konečkům prstů. Přesvědčte se, že uzávěr těsní, a dejte pozor, abyste se nespálili. Nedoporučuji vařící vodu, sám to také nedělám. Ale i 60 °C je dost, takže dejte láhev třeba do ponožky a bude to OK. Ráno můžete stejným způsobem rozmrazit boty. Navíc máte hned ráno vodu na pití nebo vaření.
• Rychlé cukry do spacáku. Pokud váš vnitřní kotel začne skomírat, pár soust rychlých cukrů ho zas rozhoří.
• Papuče do spacáku – to je věc! Žádné ponožky se jim nemohou rovnat. Botičky používám stabilně a vždy je doporučuji.
• Nedržte to v sobě a jděte na záchod. Ano, je to největší vnitřní boj vylézt ze spacáku do mrazu, ale kromě toho, že se jinak nevyspíte, spotřebujete velké množství energie na ohřev odpadní vody. Je lepší se jí zbavit.
• Elektroniku si vezměte na noc do spacáku.
• Nezapomeňte si přibalit nesmeky. Na neschůdný, ledový terén můžete narazit kdekoliv.

Zdomácnět v zimním prostředí a obzvláště kempování vyžaduje určitý proces učení a jistou dávku nepohodlí. Ale má to své zcela jedinečné kouzlo. Čím více budete mít svůj systém pohybu, vybavení a kempování promyšlenější, tím to bude větší zábava. Budete efektivnější a můžete se pouštět do větších a větších výzev.

Každému, kdo balí na trek titěrné balíčky ultralehkého vybavení, jistě hlodá někde v hloubi duše obava, jestli by přeci jenom neměl sáhnout po pořádné celtě a bundě z armádního výprodeje, “co kdyby se náhodou semlela nějaká apokalypsa…” Neplánovaně jsme měli možnost čelit s ultralehkým vybavením zuřícím živlům v jádru tajfunu v taiwanských horách a rovnou musíme říci, že posloužilo nade všechna očekávání!

Testované vybavení:

Stan Big Agnes Copper Spur HV UL2, hmotnost: 1 420 g

Pánská / dámská nepromokavá bunda NALEHKO Etalon, hmotnost: 245 / 211 g

Titanový kotlík Evernew Ultra Light 1,3L (ECA534), hmotnost: 130 g

Proč jsme vyrazili “nalehko”

Rozhodli jsme se opustit podzimní mlhy české kotliny a přejít Qilaishan East Ridge trail v národním parku Taroko na Taiwanu. Od moře, kde může být tropické klima s teplotami stále dosahujícími 30 °C se vystoupá na několika málo kilometrech do výšek přes 3000 metrů, kde teploty klesají k 5 °C a počasí může předvést jakýkoliv rozmar. Trail i s cestou zpět do nížiny jsme si naplánovali na 2 týdny bez možnosti doplňovat zásoby, takže jsme ocenili jakoukoliv úsporu hmotnosti, ale zároveň potřebovali být připraveni na všechny typy počasí. Navíc jsme se nechtěli vyřídit hned při nástupu na hřeben s dvoudenním stoupáním s denním převýšením 1200 m…

Nabídku k zapůjčení směšně malého stanu Big Agnes od kamaráda jsme tedy bez váhání přijali a k tomu si pořídili nové membránovky Nalehko Etalon. Už v obchodě nás nadchly, jak dobře sedí, díky ergonomickému tvaru dokonale drží v bocích. Dají se sbalit klidně do kapsy na bederním pásu batohu, takže jsme si mohli vzít i celkově menší batohy.

Kotlík Evernew nejen ušetří pár set gramů oproti klasickému ešusu, ale i ušetří plyn, neboť se v něm vaří voda znatelně rychleji.

Úvodní výstupy nám daly vskutku zabrat, subtropická vlhkost i na podzim dělá své, ale protože není zase úplně komfortní jít v pralese plném bambusu a liján jen v kraťasech, byla ve výsledku bunda Etalon ideálním řešením, i při nošení na holém těle je naprosto příjemná a lepší než tričko.

A co ten tajfun?

Ačkoliv jsme si trek naplánovali zodpovědně po období tajfunů, oteplování planety dělá své a letošní rok byl naprosto výjimečný. Když jsme se tedy ponořili do nitra pralesa a opustili mobilní sítě, zformovala se tropická cyklóna nevídané monstrozity a během dvou dní dorazila ke břehům Taiwanu a horám Taroka, které jsou hned první na ráně.

Tajfun začal nevinně běžným deštěm odpoledne, díky zastanování v závětří převisu jsme jen slyšeli v noci strašidelné burácení vichru nad horami, jako když se nad nimi přehání čínští draci (nebo rakety). Ráno nás probudily nárazy větru a deště z návětrné strany, které bohužel přímo útočily na větrací okénko stanu a hnaly jím plno vody. Musel jsem proříznout vnitřní síťku a pokusil se okénko zavřít na suchý zip zevnitř, ale nepříliš úspěšně (rada: vždy volte větrací okénko co nejvíce do závětří, za všech okolností). Stan jsme měli jen přikolíkovaný u země, ale poryvy větru vzhůru svahem brzy vytrhaly kolíky a začaly stan nadzvedávat a museli jsme ho držet zevnitř s vypětím všech sil. Raději jsme nouzově sbalili i za cenu částečného promočení věcí a protože byl stan půjčený, nenechali ho tam na pospas živlům, ale zabalili také.

Pak jsme pospíchali dolů z hor, neboť svahy Taroka jsou protkány četnými sutěmi a nikdo tam nechce být po větším podmáčení půdy, kdy se vše dává do pohybu. Ve vichřici a lijáku jsme se ani nepokoušeli vyndávat pláštěnky typu poncho, ale jen oblékli nepromokavé Etalony. Přetáhli jsme  proti dešti kapuce, ale pokud byste reflexně hledali kolem obličeje stahovací provázky, neuspějete. Kapuce má stahování vzadu. Může to stačit? Dokonale! Tenká kapuce drží na hlavě naprosto jistě a ani stokilometrové poryvy s ní nehnuly!!! Navíc vám do obličeje nevráží stahovací poutka! Ač jsme šli v podstatě proti stěně vody, bunda chránila jak kolem obličeje, tak kolem rukávů. V těchto podmínkách je trochu irelevantní hodnotit nepromokavost, když je voda všude, ale to, co oceňujeme především, je skvělá ochrana před větrem. (Při konvenčním dešti Etalon samozřejmě splnil očekávání membránové bundy.)

V takovéto situaci, kdy řešíte, jestli na vás padá strom, nebo kámen, se občas nevyvarujete protáhnout se kolem nějaké ostnité liány. Šípky a ostružiny jsou největším postrachem minimalistických oděvů i v našich klidných krajinách. Naše Etalony se s nimi vyrovnaly celkem obstojně, dochází spíše k uvolňování drobných vláken z povrchu, než k zatržení do hloubky. Při bundě tloušťky igelitky vynikající výsledek!

Ač nás poryvy tajfunu několikrát uzemnily a málem nás zastavily vodopády divočící v každém dříve suchém úžlabí svahu, probili jsme se po kilometrovém sestupu svahem (kde se v závěru cesta změnila ve vodopád a vedlejší svah v půlkilometrový kamenopád) až téměř k silnici, ale těsně před cílem se původně roztomilý brod přes potok změnil v běsnící veletok bahna a kamení… Bylo jasné, že v tajfunu na vrcholu běsnění budeme muset strávit minimálně následující noc!

Takže znovu přichází ke slovu Big Agnes. Blahořečili jsme „skautské vzornosti“, když jsme stan ráno nezahodili, nalezli si plošinu ve svahu, kde očividně v posledních letech nepřijela, ani neodjela žádná zemní lavina a plácek pod jedním již zlomeným stromem, čímž jsme poněkud snížili množství stromů, které by na nás mohly spadnout.

Design stavby stanu je velmi promyšlený a nebyl problém postavit stan ani v maximálních poryvech větru. Po zkušenostech z rána jsme se nespoléhali jen na kolíky, ale především upoutali boční poutka stanů na tyčkách  k okolním stromům. I spodní poutka jsme kromě přikolíkování ještě přivázali ke všemu, co v okolí bylo, do země jsme zarazili i trekové hole jako posilu ke kolíkům.

Pak už nezbývalo než čekat ve stanu a svěřit se do rukou osudu. Větrací okénko jsme tentokrát rovnou nechali pečlivě zajištěné na suchý zip a neotevřelo se, nicméně toto by mohla být Achillova pata stanu a jistější by bylo, kdyby zde bylo navíc i poutko na jistící lanko. Ačkoliv poryvy stanem mohutně cloumaly, zajištění podpůrnými lanky ve středech tyčí a uvázání spodních poutek udělalo naprosté divy! Stan (s naší manuální oporou z nitra) stál naprosto jistě i v těch největších poryvech.

Po nějaké chvíli jsme si všimli párání pláště kolem jednoho bočního poutka. Zhodnotil jsem to jako neudržitelné, tak jsem musel vystoupit do vnějšího prostoru, kde jsem zjistil, že na jedno lanko spadl strom a to způsobilo asi centimetrovou trhlinu… Další podobně velkou trhlinu jsem pak našel v místě, kam se zapíchla ostrá větev hnaná vichrem. Obě trhliny se však dále nešířily. Lanko, které částečně odtrhl strom, jsme převázali přímo k tyči pod pláštěm a pokračovali v dvanáctihodinovém poslouchání poryvů vichru a hučení zemních lavin z okolních svahů…

Z hlediska nepromokavosti stan také obstál, zaznamenali jsme akorát drobné prokapávání ve vrchlíku kupole, což se však stává po trvalých deštích i u stanů z výrazně masivnější látky. Každopádně nám však stan Big Agnes poskytl útulek na víceméně suché přenocování a především možnost koordinovat telefonicky leteckou evakuaci z nitra pralesa. Dodávám, že teplota deště při tajfunu přesahuje 20 stupňů, tudíž se dá ve stanu přečkat noc i bez použitelných spacáků, které jsme měli zcela mokré.

Další využití kotlíku, které se stává po deseti hodinách uvěznění ve stanu neodkladné, necháme na čtenářově fantazii. Obstál.

Závěrem:

Kromě výše popsaných, naše vybavení neutrpělo žádné další újmy, v případě kotlíku pouze morální. Tedy obavy, že ultralehkost vybavení je na úkor jeho odolnosti v extrémních podmínkách, nejsou na místě. Mnohem podstatnější je zejména správné postavení stanu a využití veškerých jeho kotvících prvků.

Text a foto: Stanislav Vosolsobě

Určitě už jste v materiálových popisech zaznamenali zkratky jako 7D, 20D, 40D Nylon. Ale víte co se pod písmenem D a slovem denier skrývá? 

Denier

Ve své nejjednodušší podobě je denier měrná jednotka, která popisuje tloušťku nebo hustotu vláken v látce. Udává hmotnost v gramech 9 000 metrů dlouhého vlákna. Tento zdánlivě technický detail má přímý dopad na výkon a vlastnosti oblečení i vybavení.

Pro lepší pochopení uvedu stručné vysvětlení:

Nízký denier (např. 10D, 20D): Látky s nízkým denierem jsou vyrobeny z jemnějších vláken, což vede k lehčí a měkčí tkanině. Tyto materiály se často používají v ultralehkých bundách, spacích pytlích a dalším vybavení, kde je klíčové minimalizovat hmotnost a objem.

Vysoký denier (např. 70D, 200D): Látky s vyšším denierem jsou vyrobeny z silnějších vláken, což činí látku odolnější vůči opotřebení a roztržení. Tento typ materiálu se běžně vyskytuje v těžkém vybavení, jako jsou batohy, stany a robustní svrchní oděvy, které musí odolat drsným podmínkám.

Proč je Denier důležitý?

Pochopení hodnoty denieru u tkaniny vám může pomoci při výběru outdoorového oblečení a vybavení a zajistit, že najdete správnou rovnováhu mezi hmotností, odolností a výkonem podle vašich potřeb.

1. Hmotnost vs. odolnost:

   Jednou z hlavních úvah při výběru vybavení je kompromis mezi hmotností a odolností. Látka s nižším denierem je lehká a často lépe sbalitelná, což z ní činí ideální volbu pro aktivity jako treking nebo rychlé horské výstupy. Tyto tkaniny jsou však obecně méně odolné a náchylnější k roztržení nebo oděru.

   Na druhou stranu látky s vyšším denierem jsou robustnější a lépe se hodí pro náročné terény a intenzivní používání. Pokud plánujete výpravu, kde bude vaše vybavení vystaveno kamenům, větvím nebo hrubému zacházení, volba látky s vyšším denierem může být rozdílem mezi úspěšným dobrodružstvím a frustrujícím zážitkem.

2. Pohodlí a prodyšnost:

   Látky s nižším denierem bývají měkčí a pružnější, což může zvýšit pohodlí, zejména u oblečení. Tyto látky také často nabízejí lepší prodyšnost, což je ideální pro teplé počasí nebo intenzivní aktivity, kde je klíčové řízení vlhkosti.

   Látky s vyšším denierem, i když jsou odolnější, bývají tužší a méně prodyšné, což nemusí být tak pohodlné. Pokroky v technologii tkanin však vedou k vývoji vysoce denierových látek, které si zachovávají solidní prodyšnost i pohodlí.

3. Odolnost vůči počasí:

   Hodnota denieru může také ovlivnit odolnost látky vůči povětrnostním vlivům. Vyšší denierové látky obvykle nabízejí lepší ochranu proti větru, vodě a chladu, což je činí vhodnými pro svrchní vrstvy, které vás musí chránit před velmi drsnými povětrnostními podmínkami.

Denier v outdoorovém vybavení

– Ultralehké bundy: Obvykle jsou vyrobeny z látek s nízkým denierem (10D-30D), tyto bundy jsou navrženy pro aktivity, kde se počítá každý gram. Jsou vysoce sbalitelné a poskytují rovnováhu mezi odolností proti povětrnostním vlivům a prodyšností, což je ideální pro rychlá a lehká dobrodružství.

– Batohy: Batohy často využívají kombinaci látek s různým denierem, přičemž vyšší denierové látky (100D-400D) se používají v oblastech s vysokým opotřebením, jako je dno, a látky s nižším denierem se používají v méně kritických oblastech, aby se vyvážila odolnost a hmotnost.

– Stany/tarpy: Výběr denieru v materiálech na stany ovlivňuje jak hmotnost, tak odolnost. Ultralehké stany mohou používat materiály s nižším denierem (15D-30D) pro snížení hmotnosti, zatímco expediční stany mohou volit vyšší denierové látky (70D a více) k zajištění odolnosti v extrémních podmínkách.

– Spacáky/quilty: Stejně jako u bund se u spacích pytlů často používají látky s nízkým denierem, aby se snížila hmotnost při zajištění snadného balení a dostatečné ochrany proti vlhkosti a oděru.

 Výběr správného denieru podle vašich potřeb

Při výběru outdoorového oblečení a vybavení zvažte aktivity, kterým se budete věnovat, a prostředí, do kterého se chystáte. Pokud potřebujete něco lehkého pro rychlý pohyb, volte látky s nižším denierem. Pokud jsou pro vás prioritou odolnost a ochrana proti drsnému počasí, lépe vám poslouží látky s vyšším denierem.

Pochopení hodnoty denieru vám umožní dělat informovaná rozhodnutí, čímž zajistíte, že vaše vybavení bude odpovídat vašim specifickým potřebám a požadavkům vašich outdoorových aktivit. Ať už jste hiker, nebo horolezec, znalost denieru vašeho oblečení a vybavení je klíčovým krokem k přípravě na vše, co vám pohyb v přírodě může přinést.

Příště, až budete vybírat outdoorové vybavení, věnujte chvíli pozornost hodnotě denieru. Může to být klíč k nalezení dokonalé rovnováhy mezi hmotností, odolností a výkonem pro vaše další dobrodružství.

Pokud jde o trekové hole, Gossamer Gear LT5 vynikají minimální hmotností, úctyhodnou odolností a promyšleným designem. Pro náročnější turisty, kteří se chtějí pohybovat opravdu nalehko, nabízejí tyto hole několik klíčových výhod. Pro osoby, které balancují s rozpočtem a mají nižší nároky na ušetřenou hmotnost, mohou být vhodnější jiné kousky trekových holí.

Ultralehký design

S hmotností jedné hůlky 141 g (či 136 g bez poutka a košíčku) jsou LT5 neuvěřitelně lehké hole. Díky této minimální hmotnosti jsou ideální pro ultralehké baťůžkáře, pro které je důležitý každý gram. Nízká hmotnost je obzvláště užitečná, pokud používáte trekové hole také jako součást konstrukce vašeho přístřešku, protože pomáhají držet celkovou hmotnost přístřešku na minimum. Během testování na kamenitých stezkách byla jejich schopnost plně unést váhu mimořádná.

Odolná konstrukce z uhlíkových vláken

Lehkost holí je dána jejich konstrukcí z uhlíkových vláken, což je také zároveň příčinou jejich vysoké ceny. Uhlíková vlákna způsobila revoluci v různých kategoriích outdoorového vybavení, protože nabízejí snížení hmotnosti bez snížení výkonu. Ačkoli jsou uhlíková vlákna obecně pevná, mají potenciální nevýhodu: na rozdíl od hliníku mohou katastrofálně selhat bez viditelných známek poškození (praskliny apod.). Přesto jsou hůlky LT5 dostatečně robustní pro většinu trekových situací. Gossamer Gear nenabízí záruku na poškození karbonové konstrukce, takže by uživatelé měli počítat s tím, že případná výměna půjde z jejich kapsy. V případě potřeby lze však náhradní díly zakoupit přímo od Gossamer Gearu.

Pohodlné rukojeti a úchop

Jedním z výrazných rysů modelu LT5 je design rukojeti. Ačkoli rukojeti připomínají korek, ve skutečnosti jsou vyrobeny z měkké, vysoce kvalitní pěny, která je neuvěřitelně pohodlná i na dlouhých vzdálenostech. Na rozdíl od pogumovaných rukojetí, které mohou být kluzké a nepohodlné, rukojeti modelu LT5 dobře odolávají potu a různým povětrnostním podmínkám.

Jsou to jedny z nejpohodlnějších rukojetí na trhu a k pohodlí přispívají i nastavitelné pásky na zápěstí. Nejsou sice polstrované, ale mírně elastický materiál je opravdu pohodlný a navíc oproti polstrovaným popruhům šetří část hmotnosti. 

Popruhy jsou také odnímatelné, což poskytuje flexibilitu a vy si tak zvolíte na základě individuálních preferencí.

Kompaktní a praktické

Hole LT5 se dají složit na délku 60 cm, takže je lze snadno uložit do batohu. Tato vlastnost je užitečná zejména při šplhání nebo v lehčím terénu, kde nejsou hole nutné. Po sbalení přidávají k hmotnosti batohu něco málo přes čtvrt kila, což je zanedbatelný přírůstek, který odpovídá účelu ultralehkých holí. Hole jsou nastavitelné od 105 cm do maximální délky 130 cm, což stojí za zvážení, pokud je používáte jako součást přípravy přístřešku, protože tato výška nemusí být ideální pro každou konfiguraci.

Účelné příslušenství

Hole jsou vybaveny vyměnitelnými gumovými koncovkami („botičkami“) a sněhovými košíčky, díky nimž jsou univerzální v různých typech terénu. Koncovky mají dobrou trakci na různých površích, zatímco sněhové košíčky zajišťují stabilitu v zasněžených podmínkách. Botičky i košíčky lze při opotřebení nebo ztrátě snadno a za rozumnou cenu vyměnit, což dodává celkovému provedení na praktičnosti.

Vysoká cena

Za cenu téměř 5000 Kč jsou hole LT5 v porovnání s jinými trekingovými holemi dražší. Zatímco kvalita, komfort a nízká hmotnost ospravedlňují cenu pro ultralehké nadšence, pro turisty, kteří se tolik nezabývají shazováním každého gramu, to může být vysoká cena. Pro ty, kteří prostě potřebují spolehlivé trekové hole, je k dispozici spousta cenově dostupnějších možností.

Závěr

Celkově jsou trekové hole Gossamer Gear LT5 špičkovou volbou pro turisty a baťůžkáře, kteří se zaměřují na nízkou hmotnost batohu, aniž by museli slevit z odolnosti nebo pohodlí. Jsou lehké, odolné a nabízejí vynikající přilnavost a nastavitelnost i v náročných podmínkách. Vysoká cena je možná činí méně atraktivními pro příležitostné turisty nebo ty, kteří mají omezený rozpočet, ale pro oddané ultralehké nadšence jsou hole LT5 investicí, která se vyplatí svým výkonem a dlouhodobou spolehlivostí.

Autor: Markus Zinkl

Z anglického originálu s laskavým svolením autora přeložil do češtiny Tomáš U. Celá recenze včetně fotografií patří autorovi.