Zkratku R.D.S. určitě znáte z péřového sortimentu Nalehko. R.D.S. se totiž týká výhradně peří a doslovně znamená Resposible Down Standard. Nejedná se o značku, výrobce, dodavatele, ani zpracovatele peří. Responsible Down Standard je mezinárodní certifikace, která zajišťuje, že peří použité ve výrobcích pochází z eticky chovaných zvířat. To znamená:

• Žádné škubání živých zvířat.
• Žádné nucené krmení.
• Dodržování 5 svobod zvířat (welfare).
• Dohled nad celým dodavatelským řetězcem.

Záleží na tom?

Pokud máte alespoň nějaké etické cítění se zvířaty tak ano. Výrobky z peří splňující R.D.S. jsou zpravidla dražší než ty bez certifikace, to je pravda. Ovšem skrytou daň a cenu za levné peří zaplatí ta zvířata. Pokud je bunda, spacák nebo rukavice označena logem R.D.S., znamená to, že celý řetězec výroby byl auditován a splňuje všechna náročná pravidla certifikace. Také to znamená, že 100% peří splňuje certifikaci, protože peří ve výrobcích nelze míchat s necertifikovaným. R.D.S. tak představuje férový přístup, nejen k zákazníkovi, ale i ke zvířatům.

R.D.S. audit

1. Dohled nad celým řetězcem

• R.D.S. neřeší jen poslední krok (výrobce bundy), ale celý životní cyklus peří – od farmy, kde žijí husy nebo kachny, přes porážku, sběr a zpracování peří až po finální produkt. Všechny články v tomto řetězci musí být certifikované a spolupracovat s nezávislým auditorem.

2. Neohlášené kontroly

• Audity provádějí nezávislé třetí strany (např. Control Union nebo Textile Exchange), a to často bez předchozího ohlášení. To zajišťuje, že se farmy a zpracovatelé nemohou na inspekci „připravit“ jen naoko.

3. Kontroly na farmách

• Způsoby zacházení se zvířaty – zda nedochází k živému škubání nebo nucenému krmení.
• Podmínky chovu – dostatek prostoru, přístřeší, přístup k vodě a krmivu.
• Záznamy – dokumentace, která dokládá pohyb a původ ptáků.
• Školení zaměstnanců – odborná způsobilost zacházení se zvířaty.

4. Kontroly zpracování peří

• Oddělené skladování R.D.S. peří od necertifikovaného.
• Jasné značení balíků a produktů.
• Pečlivá dokumentace celého pohybu peří.
• Etické zacházení se zaměstnanci a dodržování pracovních podmínek.

5. Certifikace

• Pokud všechny kroky obstojí, získá každý článek v řetězci svůj R.D.S. certifikát a peří může být označeno jako „Certified to the Responsible Down Standard“.
• Zákazník pak může výrobek jednoduše dohledat podle značky a mít jistotu, že to není jen marketing.

• Při zjištění porušení může být certifikace odebrána a společnost musí provést nápravná opatření. Opakované selhání znamená vyloučení z programu.

• R.D.S. audit je důkladná, mezinárodně uznávaná kontrola, která zajišťuje, že peří ve vaší bundě, spacáku, apod. pochází z ověřeného, etického chovu. Nejde o marketing, ale o reálný proces, který chrání zvířata, zaměstnance i zákazníky.

Trochu toho cestovatelského smrádku nás bude na trecích vždycky doprovázet. Ovšem v závislosti na tom, jak často se dostaneme k solidním vodním zdrojům, může být rozdíl mezi přirozenou patinou dobrodruha a dojmem, že nás právě rozmrazili z tisíciletého permafrostu, celkem zásadní.

Přitom pár drobností a dobrých návyků může radikálně ovlivnit nejen to, jak se cítíme fyzicky, ale i psychicky. V neposlední řadě, správná péče o tělo navíc často znamená rozdíl mezi úspěšným dokončením trasy a jejím předčasným ukončením kvůli odřeninám, puchýřům nebo infekcím.

I v místech kde je velká nouze o vodu a koupel v potoce nepřipadá v úvahu, udělá otření třísel, podpaží a krku mokrým ručníkem obrovský rozdíl v tom jak se v noci vyspíme a tím pádem jak regenerujeme, odpočíváme a jak se druhý den psychicky cítíme. 

Snad je patrné, že mám na mysli delší treky v rámci týdnů, protože na víkendovém hiku si vystačíte patrně jen s lopatkou, toaleťákem a kartáčkem na zuby. Ovšem na delších trasách už je potřeba myslet trochu jinak a dobře zvolená hygienická výbava má smysl. 

To vše při zachování principů Leave No Trace, tedy nezanechat po sobě žádnou stopu!!

Hygiena na treku není jen o pohodlí, ale i o zdraví. Dobrá příprava vám ušetří spoustu nepříjemností a umožní soustředit se na to hlavní — radost z cesty.

Hygienická výbava na treky

Toaletní potřeby: 

• Lopatka — zásadní nástroj pro správné zakopání bobešů.
• Toaletní papír — vždy v nepromokavém obalu.
• Dezinfekce — na ruce i případné ranky.
• Cestovní bidet — výrazně snižuje spotřebu toaletního papíru a za sebe mohu přiznat, že to není zdaleka taková blbost za jakou jsem to původně považoval.

Osobní hygiena:

• Kartáček na zuby + malá pasta.
• Mýdlo — ideálně biologicky rozložitelné, ale ani tak nepatří do vodních zdrojů.
• Ručník — rychleschnoucí a lehký.
• Nůžky / kleštičky na nehty — udržovat nehty na nohou je pro pohodlnou chůzi zásadní.

Pro holky navíc:

• Utěrka Kula Cloth — antibakteriální, znovupoužitelná alternativa k papíru.
• Menstruační kalíšek — praktický, šetrný k přírodě.

Stojí za zvážení:

• „Uchošťoury“
• Péče o nohy — zásyp, krém, apod.
• Balzám na rty s UV — kosmetika už nesouvisí s hygienou, ale přijde vhod.
• Opalovací krém
• Pinzeta — na třísky, trny i klíšťata.

Tipy:

Péče o nohy – Pokud si na delších trecích něco zaslouží extra pozornost, jsou to bezpochyby naše nohy, protože na těch to stojí! Každý krok s bolavými chodidly se počítá dvojnásob, proto se vyplatí věnovat jejich hygieně a péči dostatek prostoru. To znamená například: umýt, osušit, namasírovat, promazat regeneračním krémem, ostříhat nehty, apod.

Pračka — pokud potřebujete akutně vyprat, existuje velice funkční trik jak udělat imrovizovanou pračku z drybagu. Stačí vzít větší drybag, nalít do něj teplou vodu s nějakým čistícím prostředkem, přidat špinavé oblečení, pořádně zarolovat a kvrdlat, kvrdlat, kvrdlat… Případně se to dá celé přidělat na batoh a vyrazit na trasu, ale za mě to je spíš k zlosti než užitku.

Vlhčené ubrousky — pokud se rozhodnete používat vlhčené ubrousky, mějte na paměti, že se v přírodě nerozkládají a je nutné je vždy odnést s sebou. To platí i pro jiné hygienické pomůcky (věděli jste, že papírový kapesník se v přírodě rozkládá půl roku?) — Leave No Trace pravidla platí bez výjimky.

Začít v dnešní době vyrábět vlastní outdoorové vybavení, to chce značnou dávku odvahy, vizi a vychozené zkušenosti, které rozhodně hikerské partě z Nalehko nechybí. Trička z jejich produkce s námi již stihly projet několik delších horských akcí, pořádně jsme je vyvětrali a zde přinášíme naše dojmy. Jaké tedy jsou?

Za prvé, Tri-ko je vyrobeno téměř půl na půl v poměru merino vlna a syntetika (55% vlna a 45% polyester), což navazuje na současné a odzkoušené trendy vývoje. Tenká trička z čisté merino vlny jsou sice fajn, ale nikoho z nás, myslím, nebavila jejich krátká životnost a dírky hned po první víkendovce. Po několika měsících intenzivního outdooru Tri-ko stále drží, což beru jako první velké plus.

Díky své konstrukci materiálu se musí tričko nejdříve trochu “zajet” a poté o něm již ani nevíte, je velmi příjemné na tělo. Tričko má perfektní střih, jeho výhodou je, že je dostatečně dlouhé, a spolehlivě tak chrání bederní část. V chladu potom drží dobře i v kalhotech. 

Ani triko s krátkým rukávem ale není vyloženě letní, na to bych určitě chtěl upozornit, na letní vedra se nehodí. Ideálně se v podmínkách podobných těm naším využije od podzimu do jara nebo do chladnějších oblastí. Do horkých dnů, kde v horách dlouhodobě praží silné slunce (Balkán, Střední Asie, Ladakh), doporučuji raději tenkou rychleschnoucí trekovou košili, která více větrá a taky lépe chrání před spálením od sluníčka.

Čím déle máte Tri-ko na sobě, tím se stáváte bližšími přáteli. Při posledním treku v zimním Nepálu jsem tričko nosil dokonce 16 dnů v kuse, po několika dnech se komfort i zápach ustálil na přijatelné úrovni a mohli bychom společně na treku pokračovat ještě mnohem déle. Tohle samozřejmě přijde vhod hlavně v chladnějších podmínkách, kdy není praktické, či vůbec možné si oblečení přeprat přímo v terénu. A velmi to oceníte i u trenclí z řady Nalehko vyrobené ze stejného materiálu, které jsem si také rychle oblíbil na většinu aktivit venku a rychle je zařadil do stálice mé trekařské výbavy.

Nové barevné kombinace vypadají svěže a moderně, vyrobeno v Česku, dáváme s Vendulkou palec nahoru. Tri-ko je držák, který skvěle plní přesně svoji funkci, a navíc za přijatelnou cenu.

Text a foto: Pavel Svoboda

Nalehko merino – úplet našeho merina pochází od italské firmy Pontetorto,  která má téměř 70 letou tradici a v současnosti patří k nejpokročilejším a nejekologičtějším firmám na úplety v Evropě. Úplet tvoří 55 % merino vlny (původem z Jihoafrické republiky splňující všechny R.W.S. standardy) a 45 % polyester. Tyto materiály se skvěle doplňují a navzájem vyrovnávají své slabé stránky. Výsledkem je velmi lehké triko odolávající dlouhodobě zápachu s velmi dobrou mechanickou odolností. Celý úplet je navíc ošetřen antibakteriální úpravou Polygene Stay Fresh. Jedná se o ionty stříbra zapracované do textilie, takže vydrží mnoho pracích cyklů a dlouhodobě brání šíření bakterií a zápachu.

Setesdal je dlouhé údolí a vcelku malé pohoří v jižním Norsku. Že jste o něm nikdy neslyšeli? Výborně. Není to Rondane, Jotunheimen ani švédská Kungsleden. Přesně odpovídá mému zájmu vyhýbat se masám a hledat méně známé kouty. V těchto zapadlých kopcích většinou nikoho nepotkám – a když ano, bývá to někdo z místních.

Březen obvykle lyžařským túrám v Norsku přeje. Dny jsou dlouhé, teploty snesitelné, sníh většinou stabilní. Ale spoléhat se na to úplně nedá. Letošní zima nestála za moc ani v severních oblastech, a tak nebylo jasné, co nás vlastně čeká. Jediné, co jsme věděli jistě, bylo, že žádné sněhové hody to nebudou – a že se na nás žene teplá fronta.

Zimní výprava se saněmi (neboli pulkami) má spoustu výhod a pár nevýhod. Za prvé – vejde se toho opravdu hodně, což klade velké nároky na sebeovládání ohledně balení(letos jsem nebyl zrovna přísný…). Za druhé – většina zimního vybavení počítá se suchým, mrazivým počasím, ne s deštěm.

Nejraději mám tzv. Polar Bedding Bag – velký obdélníkový vak, kam naskládám pěnovku, nafukovačku, spacák, spací oblečení a připnu to celé navrch saní. Večer hodím vak do stanu a je rozestláno. Ráno zapnu zip, hodím ho zpět na pulku a jdeme dál. Geniální. Jen ne do deště.

První den nás přivítal krásným jarem. Chvílemi bylo až moc teplo. Vyrazili jsme po upravených běžkařských trasách do vyšších poloh a sněhové podmínky se s každým metrem zlepšovaly. V podvečer jsme lyžovali po zhutněném sněhu od skútrů – skoro ideál. Ale stan jsme už stavěli v jemném dešti. Předpověď nelhala.

Mlha, teplo, déšť

Teplo a déšť – kombinace, kterou na zimní túře rozhodně nechceš. Jak jsem zmínil vybavení jako např. Polar Bedding Bag není dělaný do mokra a sníh se za takových podmínek mění v cosi, co připomíná bramborovou kaši. Ale ne tu hladkou, našlehanou, co máme rádi. A jak kloužou lyže a naložené saně v bramborové kaši? Škoda mluvit, to se musí zažít.

Improvizovaný plán na deštivé počasí jsme měli – jen vyžadoval jiný, mnohem méně pohodlný systém balení. Stočili jsme trasu na sever, kde mělo ležet nejvíc sněhu. Vyrazili jsme vzhůru. Déšť, mlha a vítr nás provázely přes sedla, ale hory zůstaly skryté. Na druhé straně nás čekalo zklamání – kamení, lišejníky, sněhu méně než na místě, odkud jsme vyrazili. Sjeli jsme do údolí k jezeru s otevřenou chatou. Led držel, ale na povrchu leželo pět centimetrů vody z tajícího sněhu. Bylo jasné, že tudy dál nepůjdeme. Přitom jsme plánovali dva dny cesty právě po jezerech.

Zůstali jsme na chatě, usušili výbavu a dali si den volna – lyžování bez saní v těchto horách to je sen. Možná jste slyšeli, že norské chaty jsou zdarma. Není to úplně pravda. Některé sruby jsou volně přístupné a free, ale většina dobře vybavených chat pod správou DNT má poplatek – zhruba 1000 Kč za noc. Ten servis se z něčeho platit musí.

Lehké batohy, ranní pevný led, chvilkový návrat radosti. Ale během dne šly teploty zase nahoru a mrholení střídal nepolevující déšť. Rozhodli jsme se vrátit zpět na jih – do oblasti, kde bylo sněhu víc. A když už nic jiného, aspoň budeme blíž k autu.

Cesta se proměnila v tichou soutěž o to, kdo se “nezištně” rozdělí o víc jídla. “Hele, mám tu skvělý pršuto, nechceš?” – “Ne díky, ale mám famózní Goudičku, vem si ji celou!” Ve skutečnosti šlo jen o jediné, pod rouškou štědrosti se zbavit co nejvíc hmotnosti z vlastních saní.

Kaše, kaše, kaše

Přechod dalšího sedla v té mokré břečce byl úmorný. Nemám v oblibě vracet se stejnou trasou. Ale když jsme poprvé vlastně nic neviděli a podruhé to nebylo o nic lepší, hledali jsme správnou cestu jako by jsme tudy šli poprvé. Pršet nepřestávalo a sníh nám začínal doslova mizel pod nohama. Zbývaly nám zásoby na dva dny, ale dávalo to smysl? Zůstat a brodit se tím dál, i když lyžovat se v tom nedalo. Nebo se stáhnout, dokud byl na většině trasy sníh a s největší pravděpodobností nás čekalo jen minimum přenášení?

Dva dny dovolené se budou v létě hodit, takže ano, zvolili jsme ústup. Na trase jsme se pak několikrát přesvědčili, že jsme zvolili správně, protože o dva dny deště déle, bychom se potýkali s několika kilometry cesty bez sněhové pokrývky. Malovali jsme si to jinak, po předchozí výpravě do Norska v dokonalých sněhových podmínkách a krajině zalité sluncem byla laťka hodně vysoko. Ale vyzkoušeli jsme si zas něco jiného a nabrali nové zkušenosti jak dlouhodobě udržovat vybavení v použitelném stavu i když si počasí postaví hlavu.

Pokud vás zimní výpravy lákají více, koukněte na můj článek Jak na zimní treky: Praktické rady

Na našem e-shopu můžete narazit na několik druhů silikonizovaných textilií, jako jsou SilNylon, SilPoly nebo Sil/PU Nylon. Z pravidla se bude jednat o tarpy a stany, protože právě v tomto segmentu nacházejí silikonizované textilie největší uplatnění. Nabízí totiž vynikající poměr odolnosti, nízké hmotnosti a ochrany před nepříznivým počasím.

SilNylon

Se SilNylonem se můžete setkat u většiny tarpů, které nabízíme. Jak název napovídá, jde o textilii tvořenou kombinací silikonu a nylonu. Na ripstop nylon, který je sám o sobě velmi pevný a odolný proti roztržení, se z obou stran nanese vrstva silikonu. Tato vrstva dodává textilii, voděodolnost a zlepšuje její pevnost a pružnost. Vzniká tak velmi lehká a pevná textilie, která našla uplatnění a stálé místo v ultralehkém vybavení. SilNylon je velmi kluzký materiál, a proto se s ním ve výrobě hůře pracuje. Vzhledem k tomu, že na silikonovém zátěru nedrží žádné krycí pásky, švy se zatírají lepidlem na silikonové bázi a v drtivé většině případů zatírání provádí sám uživatel. Jistou nevýhodou SilNylonu je jeho prověšování, když navlhne. Během deštivých nocí tak může být potřeba SilNylonové tarpy dopnout. Naproti tomu jsou SilNylonové tarpy opravdu lehké a skvěle sbalitelné.

SilPoly  

SilPoly se vyrábí stejně jako SilNylon, ale s tím rozdílem, že silikon se nanáší na polyesterovou textilii. Ze SilPoly je vyroben například SMD Lunar Solo. SilPoly má oproti SilNylonu jednu hlavní výhodu – po navlhnutí se neprověšuje. Díky hydrofobní povaze polyesteru mívají SilPoly textilie vyšší vodní sloupec a také vysokou UV odolnost. Na druhou stranu polyester má obecně vyšší hmotnost než nylon a nižší odolnost proti roztržení. Stejně jako u SilNylonu si kvůli silikonovému zátěru zatírá švy lepidlem sám uživatel. Pokud víte, že se budete dlouhodobě pohybovat ve velmi deštivém prostředí s vysokou intenzitou UV záření, bude SilPoly patrně nejlepší volbou.

Sil/PU Nylon

Se Sil/PU Nylonem se můžete setkat na stanech Big Agnes nebo tarpech Gossamer Gear. Výroba Sil/PU Nylonu je složitější a dražší než u SilNylonu nebo SilPoly. Na nylonovou textilii se z vnější strany nanese vrstva silikonu a z vnitřní strany polyuretan. Díky PU zátěru je šití snazší než u Silnylonu a švy se dají přelepit páskou, takže uživateli odpadá nutnost zatírání švů lepidlem, jako je tomu u SilNylonu a SilPoly. Proto je tento materiál oblíbený u ultralehkých stanů tradiční konstrukce, což se ale také vždy projeví i v jejich ceně.

Venku na trailu se může přihodit ledacos. Všichni už jsme to zažili – tu se něco roztrhne, ohne, zlomí. Tedy ne že by se nám to dělo samo od sebe, ale výsledek je stejný. Taky ne každé zatržení o větev vyžaduje okamžitou opravu, ale pokud se třeba pohybujete po delší trase, je lepší řešit opravy dřív než později, kdy už může být příliš pozdě.

Proto je více než vhodné mít dobře vybavenou sadu na opravy a samozřejmě umět si s ní poradit. Protože co si budeme povídat – umění improvizace je klíčem k úspěchu. Sada na opravy se liší v závislosti na druhu výpravy. Jinak vypadá na týdenní lyžařskou túru, úplně jinak na bikepacking a zase jinak na turistiku. Ale existuje pár zcela zásadních a základních věcí, které jsou neměnné pro každou z nich a v podstatě zcela dostačující na každý trek.

5 věcí, které nesmí chybět v žádné sadě na opravy

1. Izolepa

Tohle je naprostý základ. Jakákoliv lepicí páska je lepší než žádná, ale pokud si chcete vybírat, doporučuji nějakou s hustou strukturou nití a dobrým lepidlem, jako je Gorilla, 3M apod. Ideální je namotat pár metrů na trekové hole, případně se mi osvědčilo omotat ji kolem zapalovače nebo nějaké staré plastové kartičky, pokud chcete nosit izolepu schovanou v sadě. Úplně nejlepší je použít obě varianty.

2. Lepidlo Stormsure

Tohle lepidlo už zalepilo řadu karimatek, bot, batohů a všeho možného, na co si jen vzpomenete. Nevýhodou Stormsure je jeho dlouhá doba tvrdnutí, na druhou stranu opravy zalepené Stormsurem jsou trvalé. Případně se dá použít lepidlo SeamGrip +Sil, které funguje podobně, ale je řidší.

3. Šití

S jehlou a nití nemusíte být nejlepší kamarádi, ale pár stehů byste zvládnout měli. Jsou místa a materiály, které izolepou ani záplatou neopravíte. Potřebujete pevnou nylonovou nit nebo režnou. Případně se dá sáhnout do hygieny pro zubní nit, pokud na to máte dost velikou jehlu.

4. Záplaty

V podstatě nejsou nezbytné, protože izolepa zvládne opravdu hodně. Ale protože používám například SilNylonový tarp, mám ve své sadě i SilNylonovou záplatu, která jako jediná na SilNylonu opravdu trvale drží. A vzhledem k tomu, že kus Tuff Tape mě nijak nezatíží, na opravy především péřového a membránového oblečení je nejlepší. Při aplikaci podobných záplat musíte vždy zakulatit rohy, aby se nezačaly brzy odlepovat.

5. Nůž

V podstatě se jedná o věc denní potřeby stejně jako zapalovač, takže bych ho asi do opravné sady zahrnovat nemusel, ale raději pro jistotu. Bez nože, toho moc opravit nezvládneme, takže je lepší na něj nezapomenout. Nemusí to být rovnou „Rambo kudla“, ale pár centimetrů ostrá čepel se kterou si ukrojíte jídlo, přeříznete popruh, zašpičatíte klacek apod.

Co stojí za zvážení

Níže naleznete pár drobností, které jsem po různu viděl u někoho jiného, případně se v čase objevují a zase mizí z mé vlastní sady na opravy.

• zavírací špendlíky
• 2mm šňůra (kromě oprav, lze použít na sušení prádla, zavěšení jídla, atd.)
• trubička na opravu stanové tyčky (lepší nechat v opravné sadě, z obalu od stanu se rády ztrácí)
• podle toho, na čem vaříte, náhradní díl či nutné nářadí na servis vařiče
• vteřinové gelové lepidlo
• zdrhovací el. pásky
• FixnZip
• lihové ubrousky

Lehký a prostorný tarp s integrovanou moskytiérou. To je Six Moon Designs Deschutes Plus, ve kterém jsem na svých trecích naspala už několik měsíců. Proč je mou volbou číslo jedna? Stručně řečeno nabízí dostatek prostoru, spolehlivost i přes svou nízkou hmotnost a obstojí i v těch nejhorších podmínkách. No a dlouze? To se dozvíš v následujících řádcích. 

Všichni známe Big Three = velkou trojku, která zastupuje batoh, spacák a přístřeší – tedy ty nejtěžší kousky vybavení ve tvém gearlistu, na kterých se dá jejich výměnou ušetřit docela dost váhy! Já bych však zavedla ještě jinou trojku, tzv. Comfy Three. Ta by představovala vybavení, na které se zaměřit, aby si člověk trek užil naplno a v co možná největším pohodlí. 

MOJE COMFY THREE

• Za mě to jsou pohodlné boty, které nedělají puchýře, podrží mě v náročném terénu, jsou prodyšné, lehké a je na ně zkrátka spoleh.
• Správný, a hlavně správně nastavený a sbalený batoh, který sedí, jak má. Nikde netlačí, nezavazí, v podstatě o něm až na nějakou váhu vůbec nevím. 
• Poslední a neméně důležitý je spací systém – spacák, karimatka, přístřešek. Protože dobře se vyspat po náročném dni na nohou je ta nejlepší odměna a zároveň zdroj energie na 

No a na jeden kousek výbavy, který není jen v oficiální Big Three, ale také v mé osobním Comfy Three, se teď společně mrkneme.

TARP SIX MOON DESIGNS DESCHUTES PLUS

Pokud hledáte ultralehký přístřešek na dlouhé treky, bikepacking nebo minimalistické kempování, tak hledání právě skončilo. Sáhněte po SMD Deschutes Plus, což je jednoplášťový přístřešek, který kombinuje nízkou hmotnost, snadnou stavbu a odolnost vůči nepřízni počasí.

1. Hmotnost a skladnost 

Když se mi v roce 2021 tarp dostal poprvé do rukou před mou plánovanou pěší poutí do Istanbulu, tak mě překvapila nejen extrémně nízká hmotnost – samotný přístřešek váží pouhých 460 gramů, ale také sbalitelnost do vaku 30 x 10 cm (když se člověk vynasnaží, tak jej sbalí i do poloviční velikosti). Přitom hned na první dobrou je vidět kvalitní zpracování, což se potvrzuje i na použitých materiálech. Tkanina ze silikonizovaného nylonu je nejen voděodolná, ale taky vzhledem k váze poměrně bytelná. 

2. Konstrukce a odolnost vůči vnějším vlivům

Stavbu přístřešku jsem hned na poprvé zvládla sama i já! A to je o říct (smích). Nepotřebujete žádné speciální tyče, stačí použít jednu trekovou hůl, kterou nastavíte na výšku okolo 125 cm. Tato možnost nastavení délky navíc umožňuje měnit výšku tarpu v závislosti na povětrnostních podmínkách. Náporu větru navíc skvěle odolává zvolená pyramidová konstrukce. K ukotvení pak postačí pouhých 6 kolíků, které z mé zkušenosti nemusí být ani nějakých delších rozměrů, tarp je prostě opravdu dobře navržený.

Jednoplášťová konstrukce ale logicky přináší určité výzvy s kondenzací – nejednou se mi stalo, že mi pršelo na hlavu uvnitř tarpu, ačkoliv venku nespadla ani kapka, ale člověk se zkrátka stále učí. Větrací otvor v horní části a vypnutí přístřešku výše nad zemí (i díky integrované moskytiéře, takže se člověk nebojí hmyzu) pomáhají vlhkost omezit na minimum. Na hlavní vypínací šňůře je navíc prusík s plastovým háčkem, a tak si můžete stříšku nad “předsíňkou” vyhrnout nahoru, nebo stáhnout dolů podle podmínek, abyste dosáhli dobré ventilace. Navíc hlavní vypínací šňůra má utahování uvnitř, a tak si můžete tarp při dešti dovypnout pěkně ze spacáku. Horní větrání by tedy sice mohlo být lepší, ale při správném výběru místa a postavení se dá kondenzaci dobře předejít. Jak bojovat s kondenzací u stanů se můžete dočíst zde.

Já si ještě u konstrukce pochvaluji snadné napnutí tarpu. I když jej člověk nepostaví zcela dokonale, tak stanové kolíky se zachytí za poutko, které lze na konci finálně dotáhnout a celý přístřešek díky tomu zpevnit.

No a to, že se dá vchod krásně rozepnout téměř po celé délce, to už je jen třešnička na dortu v pohodlnosti jak ve vylézání a vlézání, tak při přípravě věcí ke spánku či pozorování západu slunce z pohodlí spacáku. 

POZOR! Tarp je forma přístřešku, jejíž součástí nebývá podlážka a u SMD Deschutes Plus tomu není jinak. Jako náhradu za ní lze využít tyvek. Doporučuji si jej vystřihnout tak, aby přesahoval přes okraj moskytiéry, což pomůže vyvarovat se nezvaným hostům. 

3. Komfort a prostor

Přístřešek nabízí dostatek prostoru pro jednu osobu, včetně batohu. Vnitřní výška okolo 120 cm je dostatečná na pohodlné posazení i převlečení. Pro delší pobyt při špatném počasí může působit trochu stísněně, ale k tomu zkrátka ani neslouží – pomáhá člověku být lehký a rychlý, takže z nějakým nekomfortem je potřeba v takových případech počítat. Prostoru má Deschutes Plus opravdu habaděj, takže můžete uvnitř třeba i sušit věci, když vás to přes den zastihne déšť. Prostor na nohy i hlavu je dobře navržený, ale bohužel poslouží pro jedince cca do 190 cm, poté je lepší sáhnout po jiných variantách tarpů. 

Integrovaná moskytiéra na spodní části dveří je pro mě takový malý velký zázrak, který mě chrání proti otravnému hmyzu a zároveň umožňuje lepší cirkulaci vzduchu. Jakože těch 80 g za to opravdu stojí! Navíc tím, že je dlouhá, tak také umožňuje hezky pracovat s výškou tarpu a o tuto výhodu člověk nepřijde. 

Můj TIP = tyvek si dám tak, aby přesahoval přes moskytiéru a na různá místa po obvody rozmístím vybavení a tím nejenže tarp zatížím, a ještě trochu zlepším jeho stabilitu, ale navíc eliminuji prostor, kudy by se mohl dovnitř dostat krvelačný hmyz. 

4. Seznámení se se svým vybavením 

Pozor! Tarp nemá zalepené švy! Stejně jako u ostatních ultralight stanů a tarpů to musíte udělat sami. K tarpům, které jsou vyrobeny ze silikonizovaného nylonu si můžete dokoupit toto lepidlo nebo si můžete namíchat vlastní směs dle tohoto návodu. Je to možná otrava, ale aspoň si zkusíte stan postavit a při přelepování se s ním seznámíte. Pokud je to pro vás nepřekonatelný problém, tak nejste na ultralehké pojetí připravení a svoje vybavení hledejte v jiné kategorii… Ultralight je o tom, že znám svoje vybavení i jeho limity a podle toho se k němu chovám a starám se o něj. Odměnou je mi lehoučký batoh, se kterým je radost se celé dny prohánět po horách!

Zatírání švů na tarpu pro vás v Nalehko i natočili:

SHRNUTÍ 

SMD Deschutes Plus je skvělý jednoplášťový přístřešek pro všechny, kdo hledají co nejnižší hmotnost a skladnost bez kompromisů v odolnosti. Je ideální pro ultralight treky, bikepacking nebo sólo výlety.

Klady:

• Extrémně nízká hmotnost a skladnost
• Kvalitní materiály a dobrá odolnost
• Snadná a rychlá stavba
• Přijatelná cena vzhledem k váze a kvalitě

Zápory:

• Riziko kondenzace při vlhkém počasí 
• Pro postavy okolo 190 cm už bude tarp dost těsný, pro vyšší vyloženě malý
• Nemá podlážku, ale to je princip tarpů
• Je potřeba si sám zasilikonovat švy

Pokud jste ochotni přijmout drobná omezení spojená s jednoplášťovou konstrukcí, SMD Deschutes Plus vás podle mě rozhodně nezklame. Tento přístřešek kombinuje minimalistický design s funkčností, kterou oceníte na každém kroku svého trailu!

Text a foto: Nicolette Havlová

Ve světě ultralehkých stanů a tarpů je častým předpokladem, že lehké a vysoce kvalitní produkty přichází automaticky s vysokou cenovkou. Stan The Two od Gossamer Gear této rozšířené představě vzdoruje – jde o cenově výhodný přístřešek pro dvě osoby s kompletní hmotností okolo 800 g, který splňuje nároky baťůžkářů, ostřílených hikerů nebo i bikepackerů. Ať už hledáte prostorný stan pro dvě osoby nebo o něco prostornější přístřešek na sólo výlety, The Two je navržen tak, aby nabízel pohodlí, odolnost proti povětrnostním vlivům a trvanlivost za cenu výrazně nižší než ostatní ultralehké varianty.

Klíčové vlastnosti

The Two nabízí působivou specifikaci a jeho design míří na úsporu hmotnosti a odolnost. Kdysi byl k dispozici ve dvou materiálových variantách: plně nylonová konstrukce a hybridní verze z nylonu a materiálu DCF (Dyneema Composite Fabric). Zde recenzovaná nylonová verze je asi o 85 g těžší než varianta DCF, ale je výrazně cenově dostupnější. Varianta DCF se již nevyrábí a nemám informace, zda bude někdy v budoucnu opět uvedena na trh. Pro vyznavače turistiky, kteří hledají ultralehkou variantu bez kompromisů v oblasti odolnosti nebo prostoru, je The Two silným konkurentem pro ostatní třísezónní stany.

Parametry:

• Hmotnost:
  • Hlavní „tělo“ stanu: 700 g
  • Celý komplet (stan, obaly, 8 kolíků, šňůry): 796 g
• Vnitřní rozměry: 213 cm × 122 cm (šířka u hlavy)/107 cm × 109 cm (šířka u nohou)
• Sbalený stan: 28 × 12.7 cm
• Materiál: 10D Ripstop SilNylon s PU zátěrem (UTS)

Konstrukce stanu počítá s vyztužením pomocí trekových hůlek – ačkoli společnost Gossamer Gear nabízí samostatnou sadu stanových tyčí pro ty, kteří se na túry vydávají bez trekových hůlek nebo stan používají pro aktivity bez hůlek (například bikepacking). Díky této flexibilitě a prostornému vnitřnímu prostoru je stan univerzální a vhodný společník pro různé outdoorové aktivity.

Klady

• Výjimečná užitná hodnota: Z hlediska ceny a kvality nabízí The Two vynikající volbu. V porovnání s jinými ultralehkými stany pro dvě osoby je jeho cena výrazně nižší, aniž by se snížil komfort nebo odolnost.
• Prostorný interiér: Vnitřek stanu je prostorný a pohodlně se do něj vejdou dvě osoby. Dvě předsíňky zvyšují komfort obývání a poskytují velkorysý úložný prostor či prostor pro další vybavení, což je užitečné zejména za vlhkých nebo bouřlivých nocí.

• Kvalitní zpracování: Nylonové tělo je pružné a podlepené švy zvyšují nepromokavost, takže stan je vhodný do různých třísezónních podmínek.

Zápory

• Kondenzace a prověšování: Na jednostěnné nylonové konstrukci se může hromadit kondenzace, zejména ve vlhkém nebo mokrém prostředí. Když je nylon vlhký, má tendenci se prohýbat, což může při nedostatečném napnutí vytvářet sběrné kapsy, ve kterých se shromažďuje voda.
• Požadavky na postavení: Na rozdíl od volně stojících stanů vyžaduje stan The Two k postavení trekové hole nebo samostatně prodávané stanové tyče, což může na kamenitém nebo zmrzlém terénu činit stavění náročnějším.

• Omezené možnosti větrání: Konstrukce vrchní části a dveří stanu omezuje možnosti přizpůsobení větrání. Dvě předsíňky mají každá jednu klapku s úchytem pro poloviční otevření, což omezuje volbu směru proudění vzduchu v závislosti na větru nebo dešti.

Hodnocení funkčnosti

Stavění

Postavení stanu The Two je rychlé a intuitivní, pokud stojíte na měkkém a rovném terénu. Stejně jako u jiných „non-freestanding“ stanů může být postavení na nerovném nebo kamenitém terénu poněkud složitější. Pro postavení stanu stačí vykolíkovat čtyři rohy, umístit hroty trekových holí do otvorů na koncích stropního dílu a vypnout lanka pro celkové napnutí stanu. Díky svému střihu si stan udržuje napjatý tvar, což snižuje jeho prohýbání – pokud je správně postaven. Nastavovací prvky Lineloc na každém rohu pomáhají při napínání a umožňují doladit nastavení i ve složitějších podmínkách.

Hmotnost a sbalitelnost

Samotný stan The Two váží kolem 700 g, což splňuje ultralight nároky. Dokonce i s kolíky a pytlíkem na věci (součástí balení) je hmotnost sbaleného stanu pouhých 800 g. Takto lehká konstrukce v kombinaci s kompaktními rozměry (28 x 13 cm ve sbaleném stavu) umožňuje snadné uložení stanu The Two prakticky do jakéhokoliv batohu.

Kvalita 

Nylonová ripstop tkanina 10D zajišťuje rovnováhu mezi hmotností a odolností a poskytuje ochranu pro většinu třísezónních použití. Konstrukce podlahy stanu ve tvaru vany chrání před mokrou zemí a podlepené švy posilují jeho nepromokavost. Pozornost, kterou společnost Gossamer Gear věnuje kvalitě konstrukce, je patrná z pevného prošití a zesílených švů, což stanu The Two dodává odolnost, která je u jiných ultralehkých modelů neobvyklá. Celkově je stan postaven tak, aby vydržel typické třísezónní podmínky, a dokáže předčit mnoho lehčích a dražších modelů na trhu.

Systém větrání

Jednoplášťová konstrukce stanu znamená, že se v něm může hromadit kondenzace, zejména ve vlhkém nebo chladném prostředí. Dvě předsíňky však pomáhají tento problém zmírnit, protože umožňují proudění vzduchu z obou stran. Každá předsíňka má jednu „klapku“ pro částečné otevření. Podle mého názoru je větrání dobré, mám-li možnost otevřít oboje dveře.

Nicméně nejsou zde žádné větrací otvory, pokud necháte dveře zavřené. Tato drobná nevýhoda může mít vliv na pohodlí za obzvláště vlhkých nocí nebo v náročném počasí, protože je obtížné plně ovládat větrání podle směru větru.

Odolnost vůči povětrnostním vlivům

Díky podlepeným švům a voděodolné vrstvě UTS (1800 mm) je The Two konstruován tak, aby zvládl déšť, vítr, a dokonce i lehký sníh. Střih hřbetu stanu s ostře zkosenými stěnami pomáhá účinně odvádět vodu, zatímco přirozená nepromokavost silnylonu zajišťuje dostatečnou ochranu v různých podmínkách. Za mokra se však nylon může prohýbat, což lze kompenzovat pravidelným napínáním. Správné ukotvení a dobře nastavené pnutí pomůže zabránit vzniku propadlejších míst, ve kterých se při delším dešti shromažďuje voda.

Využitelnost

Na ultralehký přístřešek pro dvě osoby poskytuje The Two komfortní množství prostoru s masivními dvojitými předsíňkami, které zvyšují pohodlí při pobytu tím, že uvolňují celkový vnitřní prostor. Ačkoli je stan při společném užívání pohodlný, jeho rozměry a předsíňky poskytují dostatek úložného prostoru pro vybavení navíc, takže je vhodný pro páry nebo i sólo turisty, kteří touží po dalším extra prostoru.Stan The Two váží v kompletním balením okolo 800 g a je dostatečně lehký i pro sólo cestovatele, kteří upřednostňují větší vnitřní prostor.

Charakteristické rysy:

• Voděodolnost: Vnitřní PU zátěr 1800mm UTS (Ultra Tear Strength) v kombinaci s podlepením švů posiluje schopnost stanu odolávat trvalým dešťovým srážkám.
• Vnitřní úložný prostor: Dvě kapsy ze síťoviny – každá na jedné straně stanu v blízkosti dveří – jsou dostatečně velké, aby se do nich vešly drobné potřeby, jako je např. láhev Nalgene.
• Síťované dveře: Dveře se síťkou na každé straně se zapínají na zip podél podlahy a na boční straně. Ačkoli nejsou tak snadno přístupné jako půlená dvířka, jsou funkční pro ochranu před hmyzem.
• Vestibuly: Dvě velké předsíňky stanu poskytují dohromady skoro 2 m² chráněného prostoru a poskytují tak velké možnosti skladování a větrání.
• Výšková nastavitelnost: Stan je možné použít s trekovými holemi od výšky 120 cm až do 150 cm – to při nastavení na maximální výšku nabízí působivý prostor nad hlavou.

Volitelné příslušenství

• Podlážka Polycro: Podlážka z poleolefinu Gossamer Gear Polycro nabízí extra přídavnou ochranu stanového dna.
• Set stanových tyček: Pro ty, kteří nepoužívají trekové hole, je k dispozici samostatná sada hliníkových (pozn. překladatele) stanových tyček. Balení těchto tyček váží pouhých 170 g a tyčky jsou vhodné jak pro model The One, tak pro model The Two.
• Přídavný vrchní odkládací prostor: K šňůře na sušení prádla lze připevnit přídavný „kapsář“ pro pohodlný přístup k dalším drobnějším předmětům.

Finální verdikt

Stan The Two od společnosti Gossamer Gear je výjimečně dobře vyvážený stan, který poskytuje rovnováhu mezi hmotností, odolností a cenovou výhodností. Možná není nejlehčím přístřeškem na trhu, ani se nevyrovná snadnému stavění volně stojících stanů, ale spolehlivě funguje ve více kategoriích za zlomek ceny podobných ultralehkých možností. Díky vlastnostem, které uspokojí jak začátečníky, tak zkušené ultralight nadšence, je The Two solidní volbou pro každého, kdo potřebuje spolehlivý třísezónní přístřešek, který nezruinuje banku.

Autor: Markus Zinkl

Z anglického originálu s laskavým svolením autora přeložil do češtiny Tomáš U. Celá recenze včetně fotografií patří autorovi.

Pokud patříte mezi ty, které láká představa zasněžených hor, klidu, ticha, samoty a nedotčené přírody, budeme si rozumět. Zimní treky nabízejí zcela jiný druh výzev a zážitků než v letních měsících. Ale není nutné se jich bát. Ano, zimní prostředí vyžaduje specifickou přípravu, vybavení a správnou strategii, aby se takový výlet nestal nepříjemným nebo dokonce nebezpečným zážitkem. Ale to je také důvod, proč vznikl tento článek, aby vám pomohl vyhnout se zásadním chybám.

Psal jsem tento článek jako takový úvod do pobytu v zimním prostředí opřený o vlastní zkušenosti. Všeobecných neutrálních rad najdete jistě na internetu spoustu. Věřím, že pokud vážně uvažujete o zimních výpravách, tak si přijdete na své.

Původně jsem nechtěl zasahovat do lavinové problematiky, protože je to samostatně velmi obsáhlé téma, ale nakonec jsem se rozhodl začít tím hned, protože je životně důležité to říct. V první řadě se vyhněte lavinovým terénům! Pokud ve vaší cílové destinaci hlásí lavinové nebezpečí, nechte to na jindy nebo změňte směr.

Osobně mám zimní túry spojené s horami, ale pravdou je, že to vůbec není nutné. Absolvoval jsem řadu zimních tripů na kole i na lodi v nížinách a bylo to super. Zimní les dokáže být za správného počasí stejně kouzelný jako horské hřebeny. Proto by byla škoda soustředit svou pozornost jen na horské oblasti.

Příprava, plánování trasy a sledování počasí

Já vím, je to nepopulární, ale je nutné se trochu připravit. Mít s sebou a umět se orientovat v papírové mapě není vůbec na škodu, protože baterie, jak víme, v zimě dlouho nevydrží. Pokud se spoléháte jen na telefon, připravte si dostatečnou zásobu energie. To samé platí pro čelovku. Zimní dny jsou krátké, noci dlouhé a kapacita baterií se rychle snižuje! Zásadní elektroniku, jako je telefon nebo baterie do foťáku, nosím co nejblíže u těla, kde je teplo, ale bohužel také vlhko. Na to pozor.

S podstatně kratší denní dobou přímo souvisí i délka etapy. Navíc samotné zimní prostředí bere z těla více energie, proto plánujte střízlivě. Věnujte pozornost počasí, protože od toho se odvíjí spousta dalších věcí, včetně zvoleného vybavení. V ideálním případě chcete pár dní tlakové výše, která slibuje čisté nebe. To, co nechcete, je vichřice nebo mrznoucí mlha. Ve finále je pro pobyt venku podstatně příjemnějších -10 °C suchého mrazu než -2 °C s mrznoucí mlhou.

Na horách se počasí umí změnit rychle i navzdory aktuální předpovědi, proto je více než vhodné mít předem stanovený plán pro případ, že se podmínky zhorší natolik, že budete muset utéct. Například na horských hřebenech je jedna strana vždy vhodnější k ústupu s ohledem na sklon svahu, osídlenost atd., a to je dobré vědět předem.

Ještě jedna důležitá věc: Respektujte přírodu a minimalizujte svůj dopad na životní prostředí.

Správná volba oblečení a vrstvení

Tisíckrát omleté vrstvení tenčích vrstev na sebe už snad nemá smysl rozebírat, ale mám k tomu několik poznatků. To, co vás samozřejmě zajímá, je udržet tělo v teple. Ale to, co vás zajímá ještě víc, je vyhnout se nadměrnému pocení. Proč? Protože suché oblečení slouží jako tepelný izolant, ale mokré jako vodič. Takže pokud nechcete nosit další sady oblečení, je důležité zůstat v suchu. Mě se nejlépe osvědčilo oblékat se na úplně spodní hranici komfortu. To znamená, že ve chvíli, kdy se zastavím, okamžitě pocítím chlad a musím sáhnout pro izolační vrstvu. Tím se mi daří udržovat pocení na minimu. Pak je také podstatné nebýt líný a pracovat s vrstvami, protože jinak nemají žádný účel. Takže ve chvíli, kdy mě čeká delší stoupání, musím jednu vrstvu sundat, při sestupech si naopak mohu jednu vrstvu přidat.

Také vám doporučuji nechat péřovku v batohu a používat ji, jak je zamýšleno, tedy jako pasivní izolaci pro chvíle bez pohybu. Propocená péřovka, kterou navíc „zmasíroval“ batoh, vám večer ani druhý den nebude moc platná. Pokud jste zimomřivý a potřebujete chodit v teplé bundě, koukněte se po něčem s aktivní izolací jako je Polartec Alpha nebo syntetickou náplní.

Rezervní oblečení v podstatě řeším suchou sadou základní vrstvy, kterou používám především na spaní, protože do spacáku chci jít v suchém. Pamatujte, že pokud je vám zima na nohy, nasaďte si čepici.

Spánek v zimních podmínkách

Zimní kempování si zaslouží samostatný článek, ale zkusím se držet toho nejpodstatnějšího. Zásadní je vědět, s čím pracujete a znát limity svého vybavení.

Karimatka

Dvě jsou lepší než jedna, obzvláště pokud se chystáte spát na sněhu. Sice to není úplně ultralight, ale funguje to. Aby vám přes noc neuniklo všechno teplo do ledové země, potřebujete karimatku s co nejvyšším tepelným odporem.. Řekněme alespoň R5. Pokud si nejste jisti, co to znamená, koukněte se na 3 kroky, jak vybrat ideální karimatku. V zimních měsících balím dvě karimatky zcela automaticky. Jednu nafukovací s vysokým R (Xtherm, XLite, Ionosphere) a druhou pěnovou s uzavřenou buněčnou strukturou. Tepelný odpor se sčítá, tudíž dvě karimatky znamenají vyšší R. Také mám velkou šanci, že pokud nafukovačka selže, na pěnovce zvládnu noc nějak doklepat. A v neposlední řadě používám pěnovku během dne na sezení a odpočinek.

Spacák

Pokud se budeme bavit o zimním spacáku, měl by mít alespoň 800g peří. Taková je moje zkušenost. Můžete improvizovat vrstvením dvou lehčích spacáků, přilepšit si nějakou vložkou do spacáku, či nouzovým žďárákem (také dovnitř spacáku), ale za zimní spacák považuji ten, ve kterém je 800g peří a více. Abychom ze svého spacáku vytěžili maximum, je důležité umět ho správně používat. Tím mám na mysli třeba i správnou velikost. Pokud je spacák těsný, bude vám opravdu zima. Příliš velký spacák zase může znamenat, že budete mít problém ho vlastním tělem „vytopit“.

Spacák totiž nehřeje, ale izoluje. Proto musíte jít spát zahřátí. Pokud vymrznete u pozorování hvězd, nebo vaření večeře a studení vlezete do spacáku, tak se žádný objímající pocit tepla nedostaví. Do spacáku chcete zalézt prokrvení (rozvičení) a najedení (teplým jídlem s dostatkem bílkovin a tuků, ze kterých bude váš vnitřní kotel čerpat celou noc). Aby peří ve spacáku fungovalo, musí zůstat v suchu. Nikdy nedýchejte do spacáku. Hlava patří do kapuce a vlhký dech musí uniknout mimo spacák. Pořádný kulich, případně kukla vám udrží hlavu v teple. Suchá sada oblečení s merinem na spaní také pomůže a ponožky, které ani náznakem neškrtí kolem kotníků, jsou zásadní.

Přístřeší

Volba vhodného přístřeší závisí na počasí, očekávaných podmínkách a náročnosti trasy.

• Tarp – Ve většině případů, kdy se nechystám nad pásmo lesa, si vystačím s tarpem. V podstatě jde jen o to schovat se do závětří a nezapadat sněhem. Ohledně hmyzu je zima velmi milosrdná. (plusové body pro zimní kempování) Pokud se budete zdržovat mezi stromy, nezapomeňte zkontrolovat, co máte nad hlavou. V zimě není nouze o vyvrácené stromy a zlámané větve pod tíhou sněhu.
• Stan – Nad pásmem lesa, kde je vysoká pravděpodobnost silného větru, případně pokud nemáte zkušenosti s tarpem, je stan nejbezpečnější volbou. Nabízí velmi dobrou ochranu před větrem i sněhem a také v něm bude o pár stupínků víc než venku. Stan je potřeba větrat, jak to jen jde, protože ráno se díky zmrzlému kondenzátu probudíte v ledové jeskyni. Pokud bude uvnitř vařit, bude to ještě horší. Nesnažte se stan vytápět vařičem, je to zbytečné. Vážně hrozí otrava oxidem uhelnatým a efekt bude zanedbatelný. Pokud stavíte stan ve svahu, směřujte vchod z kopce dolů. Studený vzduch vám tak nebude proudit vchodem do stanu.

• Bivak – Ať už se žďárákem, nebo bez, pokud to podmínky umožňují, tak strávit jednu noc na sněhu pod širákem je jeden z nejhezčích zážitků. Žďárák poskytne ochranu před větrem a zadrží trochu tepla, ale garantuji vám, že z něho ráno vytáhnete spacák mokrý (jednu noc se to dá přežít). Na druhou stranu, pokud se rozhodnete vyrazit jen se spacákem, počítejte s tím, že ráno bude celý pokrytý námrazou (pokud spacák takto zabalíte do batohu a teplota stoupne nad nulu, vytáhnete ho úplně mokrý). A navíc, opravdu potřebujete vyřešit závětří, buď sněhovým záhrabem (lopata nutností), nebo nějakou přírodní překážkou.

Hydratace a strava

V zimě je hydratace často podceňována, protože člověk nepociťuje žízeň tak často jako v létě. Ale zůstat dostatečně hydratovaný je v zimě stejně důležité jako v létě. Možná dokonce důležitější, protože když je tělo dehydratované, neprokrvuje se tak, jak má, a tím pádem je citlivější na chlad. O zdravém úsudku a výkonnosti ani nemluvě. Tím chci poukázat na to, že litrová termoska na den je opravdu zoufale málo. Alespoň dvojnásobek je minimum. Během dne je nutné tekutiny doplňovat. Ať už tavením sněhu nebo z vodních zdrojů.

Ohledně jídla je fajn sáhnout po potravinách s vyšším obsahem kalorií a ideálně s malým obsahem vody, aby je šlo v mrazu rozkousat. Velmi se mi líbí přirovnání jídla ke dřevu a vnitřnímu tělesnému ohni, které jsem někde četl. Tuk funguje v těle jako dubové poleno, které hoří pomalu a dlouho. Bílkoviny jsou jako menší polena, která udržují oheň stabilním mírným plamenem. Zatímco komplexní sacharidy jsou spíše jako menší suché větve, které rychle zahřejí, ale jejich plamen se dlouho neudrží. Rychlé cukry pak fungují jako okamžitý podpalovač…

Vaření pod bodem mrazu

V teplotách těsně nad bodem mrazu se můžete spolehnout na dvě paliva: plyn a benzín. Tekutý líh je kolem nuly stále funkční, ale uvařit na něm trvá opravdu dlouho. Benzínové vařiče jsou jasnou volbou pro polární expedice, ale jsou velké, těžké a trochu smrdí. Z toho tedy vyplývá, že plyn je vítězem. Já sám, pokud se chystám na víkend, beru vždy plynový vařič. Na týden už zvažuji podle podmínek, zda plyn nebo benzín, a na cokoliv delšího než týden je benzínový vařič nejlepší volbou, ale o tom až někdy jindy.

Nejlepších výsledků s plynem jsem dosáhl se systémy jako je JetBoil. Tepelný výměník, neoprenový obal a ideálně i vyrovnávací tlakový ventil výrazně zlepšují výkon ve srovnání s běžnými vařiči a hliníkovým ešusem. Největším problémem vaření na plynu v mrazu je ochlazování bomby a s tím spojený pokles tlaku. Proto se může stát, že i na plynu je v zimě vaření úmorně neúčinné. Udržovat bombu v provozní teplotě znamená, že ji například na noc beru do spacáku. Nebo když vím, že už se blížím do cíle, tak ji z batohu přemístím pod bundu k tělu, abych ji před použitím zahřál. Při samotném vaření pomáhá umístit bombu na nějakou podložku (lopata, sedátko, zádová výztuha), místo na přímý sníh. Pořádné závětří je samozřejmě nutností.

Bezpečnost a první pomoc

Zimní turistika s sebou nese vyšší riziko podchlazení, omrzlin a vyčerpání. O výjezdech Horské služby k vyčerpaným a nevybaveným turistům slýcháváme celou zimu. Nebuďte jedním z nich! Zjistěte, co znamená hypotermie, jak ji rozpoznat a jak proti ní účinně zasáhnout. Vybavte si lékárničku reflexní fólií a nepodceňujte první bod tohoto článku! Jezte a pijte. Chraňte pokožku a oči před sluncem a promyslete plán pro případ, že by situace nabrala špatný směr.

Tipy pro udržení komfortu

• Plastová lahev s horkou vodou dělá ve spacáku zázraky. Pokud nemůžete rozmrazit nohy, strčte si ji mezi stehna. Tepny pak ohřejí krev a dovedou ji až ke konečkům prstů. Přesvědčte se, že uzávěr těsní, a dejte pozor, abyste se nespálili. Nedoporučuji vařící vodu, sám to také nedělám. Ale i 60 °C je dost, takže dejte láhev třeba do ponožky a bude to OK. Ráno můžete stejným způsobem rozmrazit boty. Navíc máte hned ráno vodu na pití nebo vaření.
• Rychlé cukry do spacáku. Pokud váš vnitřní kotel začne skomírat, pár soust rychlých cukrů ho zas rozhoří.
• Papuče do spacáku – to je věc! Žádné ponožky se jim nemohou rovnat. Botičky používám stabilně a vždy je doporučuji.
• Nedržte to v sobě a jděte na záchod. Ano, je to největší vnitřní boj vylézt ze spacáku do mrazu, ale kromě toho, že se jinak nevyspíte, spotřebujete velké množství energie na ohřev odpadní vody. Je lepší se jí zbavit.
• Elektroniku si vezměte na noc do spacáku.
• Nezapomeňte si přibalit nesmeky. Na neschůdný, ledový terén můžete narazit kdekoliv.

Zdomácnět v zimním prostředí a obzvláště kempování vyžaduje určitý proces učení a jistou dávku nepohodlí. Ale má to své zcela jedinečné kouzlo. Čím více budete mít svůj systém pohybu, vybavení a kempování promyšlenější, tím to bude větší zábava. Budete efektivnější a můžete se pouštět do větších a větších výzev.