Liechtensteiner Panoramaweg

Dálkové turistické trasy mají různá zaměření. Některé se zaměřují na přírodní krásy určitého regionu, jiné zase přibližují činy a život důležitých postav minulosti a další se zase věnují kultuře nebo historii. Většina dálkových tras bude v délce stovek až tisíců kilometrů a zaberou tak týdny až měsíce putování. Kdo nemá týdny až měsíce, může se vydat na kratší regionální trasy, které zvládne v řádu dnů až týdne. A kdo by neměl ani týden, může zkusit něco na prodloužený víkend.

Jeden by možná čekal, že na prodloužený víkend budeme představovat trasu, která má spíše regionální charakter a propojuje tak maximálně dva různé kraje. Avšak v Evropě jsou turistické stezky, které umožňují projít celou zemi za víkend a pro někoho, kdo se nebojí popoběhnout, nabízejí i možnost přejít celou zemi za den. Jednou z takových stezek je Liechtensteiner Panoramaweg (Lichtenštejnská panoramatická stezka), která probíhá celým Lichtenštejnskem od jihovýchodu na severozápad. Se svoji délkou 47 km není určitě nejdelší trasou v Evropě (a není ani nejdelší v Lichtenštejnsku), ale skutečnost že existuje trasa, která umožňuje projít za den celou zemi, mi přijde pozoruhodná. A taková pozoruhodná věc by neměla chybět na blogu Nalehko.

Pokud by někdo netušil, kam do mapy zabodnout špendlík při hledání Lichtenštejnska, tak je to do údolí Rýna mezi Rakousko a Švýcarsko. To jenom připomenutí pro někoho, kdo by v prvním momentu znejistěl. Toho že by Češi Lichtenštejnsko neznali, se nebojím. Češtinu na ulicích Vaduzu, hlavního města Lichtenštejnska, slýchám docela často a zdá se mi, že po lichtenštejnské, rakouské a švýcarské SPZ je na autech čtvrtá nejčastější právě ta česká. Češi tak Lichtenštejnsko znají a možná to bude i díky historickému spojení mezi českými zeměmi a šlechtickým rodem Lichtenštejnů. Ti totiž až do druhé světové války vlastnili hlavně na Moravě a ve Slezsku obrovské majetky, jejichž poválečné vyvlastnění zatěžuje česko-lichtenštejnské vztahy dodnes.

Liechtensteiner Panoramaweg se nejčastěji dělí na tři etapy. Pro běžce není problém dát celou trasu za den, my si náš přechod rozdělíme na dny dva. Trasa začíná ve vesnici Malbun, největším lichtenštejnském zimním středisku s více jak 23 km sjezdovek. Největší středisko je to i proto, že se v Lichtenštejnsku jedná o středisko jediné. V zemi s rozlohou 160 km² (o něco větší než Plzeň) a počtem obyvatel kolem 41 000 se spousta věcí pyšní předponou nej- často právě i proto, že jsou věcmi jedinými.

Pro dopravu po Lichtenštejnsku je ideální využívat místní autobusovou dopravu, která obsluhuje celou zemi. Například z Vaduzu do Malbunu jezdí autobus každou hodinu. Liechtensteiner Panoramaweg je označena číslem 66 a z Malbunu ve výšce 1600 m n. m. stoupá po zpevněné cestě, která se po chvíli změní na alpský chodník. Ten směřuje k nejvyššímu vrcholu celé stezky, vrcholu Augstenberg. Počasí nám bohužel nevychází a celý hlavní hřeben je v mlze. Výhledy máme pouze zpočátku na Malbun a okolní kopce. Okamžiky, kdy se mlha na chvíli rozestoupí, nám dávají tušit krásy pohoří Rätikon, v němž se celé Lichtenštejnsko nachází. Většinou ale nevidíme nic.

Po šesti kilometrech přichází občerstvení na chatě Pfälzerhütte. Po tak krátkém úseku není
zastávka úplně potřeba, ale jelikož se dnes jedná po většinu dne o jedinou možnost občerstvení, s radostí využijeme. Lichtenštejnsko není úplně nejlevnější zemí. Výhodou ale je, že po lichtenštejnské zkušenosti působí zase levně Švýcarsko. Nebo aspoň o něco levněji. Nejednou jsme z Vaduzu přecházeli Rýn do Švýcarska, abychom v restauraci ušetřili pár franků (v Lichtenštejnsku se platí stejně jako ve Švýcarsku švýcarským frankem).

U chaty Pfälzerhütte se stezka nachází ve svém nejvýchodnějším bodě na hranicích s Rakouskem. Odtud klesá na západ do nižších nadmořských výšek a nám se tak alespoň otevírají výhledy na okolní hory. Při přechodu potoku Valünerbach si všimneme i připomínky dálkové trasy Via Alpina 1, 390 km dlouhé trasy z Vaduzu do Montreux. To jenom tip pro někoho, kdo by měl víc času, než prodloužený víkend.

Stezka klesá nejprve na úzkých alpských stezkách. Někdy na loukách, jindy traverzem v prudších svazích. Trochu se nám rozpršelo a místy to trochu klouže. Ale není to nic nezdolatelného. Druhá polovina klesání už je na zpevněné cestě, a tak se může popoběhnout až k vesnici Steg, kde se u nejdelšího silničního tunelu v Lichtenštejnsku nachází autobusová zastávka ve směru Vaduz. Zde končí podle průvodců první etapa případného třídenního putování po Liechtensteiner Panoramaweg.

My však pokračujeme dál mírným klesáním a následně stoupáním na zpevněné cestě až k nejlepšímu úseku prvního dne. Tím je zhruba kilometrový úsek před sedlem Gafleisattel. Tento úsek vede na úzké cestě ve skále, doplněný občas řetězy, zábradlím a kovovými kramlemi. Charakterově už jde o trochu techničtější a vzdušnější část, nicméně zábavy nabízí zatím nejvíc za celý den. Vedle zábavy nabízí i fenomenální výhledy do údolí Rýna a na protější hřeben ve Švýcarsku.

Od sedla stezka klesá a zase stoupá po pohodlném alpském chodníku, aby nakonec dorazila ke svému druhému dnešnímu vrcholu, k úseku mezi vrcholy Kuhgrat a Garsellikopf. I zde stezka zajištěna kovovými lany, kramlemi a místy dokonce betonovými schody. Výhledy jsou z obou vrcholů i přes občasnou mlhu opět skvělé.

Technickým vrcholem na celém hřebeni nad Vaduzem by byl výstup na vrchol Drei Schwestern, kde má být i ferata a hezký průchod skalním oknem. Liechtensteiner Panoramaweg ale tento úsek obchází, a jelikož je naším cílem projít stezku v celé její délce, držíme se jí. Od vrcholu Garsellikopf je to necelých sedm kilometrů do cíle prvního dne ve vesnici Planken. Cestou je možné využít občerstvení na chatě Gafadurahütte, které ale vynecháme.

Při závěrečném klesání ztratí člověk přes 1200 výškových metrů a na nohách je to po celém dni znát. Nejčerstvější nejsou. Celá trasa by se za den určitě zvládnout dala, ale jsem rád, že jsme si ji rozdělili na dny dva. Z vesnice Planken dojedeme do Vaduzu jak jinak než autobusem. V závěru prvního dne mi hodinky ukazují vzdálenost 31 km, 1884 m stoupání a 2686 m klesání.

Liechtensteiner Panoramaweg a den druhý

Druhý den je na Liechtensteiner Panoramaweg značně jednodušší než ten první. Většinu hlavního hřebene nad Vaduzem jsme přešli včera a dnes nás čeká pouze klesání z vesnice Planken, dvě údolí a menší hřebínek kolem vesnice Schellenberg.

Do místa startu ve vesnici Planken se opět necháme vyvézt autobusem. Odtud klesáme po lesních cestách do vesnice Nendeln, kde jsou vidět zbytky statku z časů římské říše. Po dalším lesním úseku se dostáváme do prvního údolí a tím ukončujeme přechod hlavního lichtenštejnského hřebene. Značení druhého dne už není tak jasné jako včera. Směrovky s číslem 66 se občas vyskytují, ale rozhodně nejsou na každém rozcestí. Krom toho vede Liechtensteiner Panoramaweg často ve stopě jiných turistických cest a místy tak může vznikat trochu zmatek. V mapy.com není stezka naznačená v celé své délce, a proto jsme si její trasu stáhli ze švýcarských stránek SchweizMobil.

U vesnice Mauren nastupujeme do druhého menšího hřebínku, který má výšku přes 600 m n.m a vedle Maurenu se na něm rozkládá i vesnice Schellenberg. Na hřebínku se jde po pěkných lesních cestách a jsou odtud pěkné výhledy na hlavní hřeben, který jsme zdolali včera, i do údolí Rýna, kam máme teprve namířeno. Vrcholem menšího hřebínku jsou dvě zříceniny – horního hradu (Obere Burg) a dolního hradu (Untere Burg), oba původně hrady ze 13. století.

V druhém dni je ve srovnáním s dnem prvním přeci jenom trochu víc odkazů na kulturu nebo historii Lichtenštejnska. Vedle již zmíněných zbytků římského statku a dvou zřícenin míjíme i sochu lichtenštejnského knížete Františka Josefa II. a řadu informačních cedulí o historii vesnic, kterými procházíme.

Vesnice i města jsou zde krásně upravené, všechny silnice se zdají být nové a lidé jsou tu laskaví a milí. Celá ta krása může souviset se skutečností, že Lichtenštejnsko je celkem bohatá země. O tom jak je bohatá, může svědčit třeba přepočet HDP na obyvatele v paritě kupní síly, podle nějž je Lichtenštejnsko nejbohatší zemí světa.

Od dolního hradu už jsou to jenom dva kilometry do vesnice Ruggell. kde Liechtensteiner Panoramaweg končí. V Ruggellu si dáme v místním Landgasthof Rössle jedno pivo na ukončení celé stezky a autobusem se vrátíme do Vaduzu. Kdo si v Ruggellu zajde až k Rýnu ke švýcarské hranici, bude mít přechod celého Lichtenštejnska dokončený od hranici k hranici. Druhý den mi hodinky naměřily 18 km, stoupání 504 metrů a klesání 858 metrů. Celková vzdálenost i převýšení tak celkem odpovídají údajům na stránkách SchweizMobil.

Liechtensteiner Panoramaweg pro mě byla jedním z nejlepších zážitků roku 2025. Člověk si vyzkouší proměnlivý terén – od alpských chodníků, přes techničtější skalní úseky, až po lesní cesty i asfaltový povrch – a může se kochat i řadou nádherných výhledů. Pozornému pozorovateli neunikne ani řada odkazů na lichtenštejnskou minulost i přítomnost.

Ale nejzábavnější mi přijde to, co jsem zmínil již na začátku. Liechtensteiner Panoramaweg umožní turistovi přejít celou zemi za den či dva v krásném alpském prostředí. A kolik turistických stezek v Evropě tohle umí?

Míra