Kus za Přibyslaví následuje delší asfaltový úsek, který na Cyrilometodějské stezce představuje spíše výjimku než pravidlo. Většina stezky vede po loukách, v lesích nebo na polních cestách. Asfaltových úseků je spíše méně. Ve Velké Losenici stezka vstupuje do CHKO Žďárské vrchy a hned první stoupání pod vrchol Peperek potvrdí změnu rázu krajiny. Člověka obklopí mnohem více lesa, nadmořská výška se zvedne a údolí Sázavy vystřídají jednotlivé vrcholky Žďárských vrchů.

Ještě před Žďárem nad Sázavou u osady Šlakhamry překročí stezka zemskou hranici Čech a Moravy a projde kolem přírodní památky Rozštípená skála. Kousek od skály je i plastika Mamuta a dál po cestě i socha Hamroně od žďárského rodáka, sochaře Michala Olšiaka. Kdo by chtěl vidět i další plastiky rozeseté po krajině nebo si jenom projít krajinu západně od Žďáru nad Sázavou, může se vydat na vycházku po 15 km dlouhém Hamerském vycházkovém okruhu. Ten jde chvíli spolu s Cyrilometodějskou stezkou, ale většinu trasy vede ve vlastní stopě.

Ze Žďáru nad Sázavou by se dala zmínit řada památek, ale mě nejvíce zajímá sídliště Stalingrad. To bylo vybudováno mezi léty 1950-1960 pro zaměstnance Žďárských strojíren v duchu socialistického realismu. Takových sídlišť je v České republice řada, ale Stalingrad byl již ve své době výjimečný bohatou lunetovou a sgrafitovou výzdobou. Ta se zachovala i po rekonstrukci a zateplení domů v posledních letech. Jestli zmíněná rekonstrukce sídlišti na kráse přidala nebo ubrala, nechť si zhodnotí každý sám. Já s ní problém nemám a ať je na sídliště názor jakýkoliv, nic to nemění na skutečnosti, že Stalingrad představuje důležitého zástupce sídlištní architektury socialistického realismu u nás.

Na konci dne ještě stihnu udělat pár pěkných večerních fotek kostela svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Perla barokní gotiky Jana Blažeje Santini-Aichela je od roku 1994 na seznamu památek UNESCO a po nedávné rekonstrukci se opět vrátila do své původní podoby.

Kus za Žďárem nad Sázavou se uložím ke spánku. Při krátkých výletech po České republice spím většinou pod širákem nebo si beru tarp Gossamer Gear Solo Tarp. Se svými 209 gramy je suverénně nejlehčím tarpem v nabídce Nalehko a jako ochrana v mírných podmínkách na pár nocí v ČR bohatě stačí. Trávit v něm však několik týdnů, zažít řadu deštivých nocí nebo se probouzet mezi hejny komárů bych v něm určitě nechtěl. Na delší výpravy dávám přednost pohodlnějším uzavřeným jednoplášťovým stanům Six Moon Designs Lunar Solo nebo Gossamer Gear The One.

Od Zelené hory stoupá Cyrilometodějská stezka postupně k Harusovu kopci, dominantě nad Novým Městem na Moravě, odkud zase klesá kolem známého areálu pro běžecké lyžování a biatlon do města samotného. Celý areál i Nové Město na Moravě lemují různé naučné stezky s řadou informačních tabulí o historii běžeckého lyžování či důležitých postavách tohoto regionu.

Jedna z kaváren ve městě má otevřeno již od devíti ráno, a tak si můžu dát kávu a dobrou snídani. Co mě v Novém Městě na Moravě překvapí je fakt, že Jan Štursa, významný český sochař a zakladatel moderního českého sochařství, kolem jehož významných děl se denně v Praze pohybuji, se narodil právě v Novém Městě na Moravě. Před jeho rodným domem naproti kostelu sv. Kunhuty je i jedno z jeho nejznámějších děl, socha Raněný.

Cyrilometodějská stezka v údolí Svratky

Za Novým Městem na Moravě Cyrilometodějská stezka prochází ještě několik kilometrů krásnými lesy Vysočiny, aby postupně přešla do krajiny kolem řeky Svratky. Zde, poblíž vodní nádrže Vír v obci Vítochov, narážím konečně opět na zmínku o Cyrilovi a Metodějovi. Zdejší kostel svatého Michaela archanděla měl být totiž podle legendy vystavěn z popudu Metoděje, který jej měl i vysvětit.

Další stopa Cyrila a Metoděje je hned za pár kilometrů v Bystřici nad Pernštejnem, kde se na Masarykově náměstí nachází kašna se sochami Cyrila a Metoděje. Úsek kolem Bystřice nad Pernštejnem se mi zdá jeden z nejméně záživných na celé Českomoravské trase Cyrilometodějské stezky. Většina úseku mezi Vítochovem a Nedvědicí je na asfaltu a v otevřeném terénu. Na náladě mi rozhodně nepřidává úmorné vedro a ani skutečnost, že nemůžu v Bystřici dlouho najít otevřenou hospodu.

Cyrilometodějská stezka vede z Vítochova po zelené a z Bystřice nad Pernštejnem do Nedvědice po modré. Pokud bych šel stejnou trasu příště, zvolil bych z Vítochova cestu po červené na rozhlednu Karasín, poté k přehradní hrázi Víru a dále údolím Svratky stále po červené. Nějak si z minulosti tuhle trasu pamatuji jako zábavnější. Nicméně trasa stezky je dána, a tak nezbývá, než se jí držet. U vrchu Babylon doporučuji sejít z asfaltové cesty a jít stezkou přes vrchol. Na vrcholu samotném se nabídnou hezké výhledy na okolní kopce. Za mě to nejhezčí na celém úseku z Bytřice pod Pernštejnem.

Kolem kaple sv. Cyrila a Metoděje v Kovářové stezka postupně klesne do údolí Svratky v Nedvědici. Z Nedvědice je tom jenom dva kilometry na hrad Pernštejn. Kdo bude mít chuť a čas, nebude na škodu udělat si z Cyrilometodějské stezky menší zacházku a hrad navštívit. Já sice návštěvu vynechám, ale příští rok mám v plánu se sem vrátit. Celá oblast kolem řeky Svratky vypadá totiž neskutečně malebně. Hluboká údolí, krátká ale prudká stoupání do menších i větších kopců, spousta skal a vyhlídek a nekonečné množství cest a cestiček. Úplně jiný pocit než ve Ždárských vrších nebo v rovině kolem Havlíčkova Brodu. Oblast kolem údolí Svratky si tak zaslouží kratší návštěvu v rámci samostatného výletu.

Od Nedvědice kopíruje Cyrilometodějská stezka údolí řeky Svratky s drobnou výjimkou před vesnicí Borač, kde stoupá do okolních kopců a nabídne hezké výhledy. Vrcholem úseku v údolí Svratky je nepochybně klášter Porta coeli v Předklášteří u Tišnova. Jedná se o jediný ženský cisterciácký klášter u nás, který byl založen už ve 13. století Konstancií Uherskou, manželkou krále Přemysla Otakara I. Klášter byl zrušen za josefínských reforem, ale na počátku 20. století byl znovu obnoven a funguje dodnes. Za pozornost určitě stojí nádherný gotický portál kostela Nanebevzetí Panny Marie stejně jako zdejší klášterní pivovar Vorkloster.

Z Předklášteří je to pár kroků do Tišnova, kde končím svůj letošní výlet po Cyrilometodějské stezce. Českomoravská trasa samozřejmě pokračuje dále až do Velehradu, ale zde bych čtenáře odkázal na starší články na webu Nalehko, kdy jsme úsek mezi Vranovem a Velehradem prošli již v roce 2021.

Stojí tedy Českomoravská trasa Cyrilometodějské stezky za projití? Za mě by odpověď byla jasné ano. Samotná trasa umožní objevit místa, která nejsou až tak známá, ale přesto ukrývají spoustu zajímavých příběhů. Rozmanitost krajiny, od rovinatého okolí Prahy, přes vlnící se Posázaví, až po prudké kopce Hornosvratecké vrchoviny či tři vrcholky Chřibů, by byl dalším plusovým bodem Českomoravské trasy. V neposlední řadě je dobré zmínit i jistý klid. Trasa přeci jenom není až tolik známá a možná proto jsem za celou dobu potkal pouze jednoho poutníka s výbavou na více dní. Jinak pouze místní na procházkách a po většinu času nikdo.

Míra

Mapa celého úseku  ZDE